close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vychytralý provazník

7. září 2007 v 13:29 | Dominik |  Pohádky

o vám byl jednou jeden provazník, říkali mu Božetěch a s ním vám to šlo, jako s každým jeho řemesla, pěkně z kopce, ale byl i přesto ten nejváženější chlapík, protože měl tolik pod čepicí, že by mohl důvtip prodávat. Jednoho dne se Božetěchovi u starého mistra znelíbilo, tak si svázal svůj raneček a vydal se do světa. Když vyšel s kohoutím pírkem za uchem a s poutnickou holí v ruce z dílny, uviděl ležet na zemi kus konopného vlákna a polámaný zub z vochlí, obojí to zvedl a strčil to do torny. "Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit." pomyslel si provazník a spokojeně kráčel do širého světa.


ednoho krásného dne přišel do velkého města, a protože byl popravdě unavený, sednul si na patník u brány, aby si po tom dlouhém putování odpočinul a vyhříval se na sluníčku. Právě mu na víčka sedala dřímota, když zazněl zvuk trubek a herold silným hlasem vyvolával: "Král dává všem na vědomost, že ten, kdo sebere odvahu a přemůže jednorožce a obra, kteří už dlouho sužují naši zemi, dostane jeho jedinou dceru za ženu a po jeho smrti se stane králem!" "Jo, jo…to by nebylo špatné, jen mít tu odvahu." zabrumlal provazník a byl zase blízek toho, aby v tom lahodném poledním sluníčku usnul. Tu mu do uší zabzučel rej komárů tak nepříjemně a obtížně, že po nich zlostně vyjel a tak mocně se ohnal, že jednou ranou sedm komárů zabil. "Hahaha!" zasmál se a napsal si na čepici: "Sedm jednou ranou zabil a beze strachu!" To si přečetl herold, který se kolem právě vracel na zámek a zvolal: "Hej, ty! Ty jsi ten pravý muž, který skolí jednorožce i obra!" a vzal Božetěcha za sebe na koně a jel s ním rovnou na zámek.


atímco tam cválali cestou necestou, přišla na provazníka úzkost. Čím přijížděli blíže k zámku, tím více a více myslel na krásnou princeznu a bylo mu lehčeji. "Nebuď zbabělec!" říkal si: "Kdo nehraje, nic nevyhraje! Jednou ranou jsi zabil sedm komárů, musíš tedy sedmi ranami skolit jednoho jednorožce! A ať jsem ten nejhloupější syn své matky, jestli se mi to nepovede!" Zatím dorazili na královský dvůr. Král si nechal Božetěcha ihned přivést a poručil mu, aby nejdříve vyrazil na zlého jednorožce a ptal se ho, kdy s tou prací začne.


ned! Já dlouho nikdy neotálím!" odvětil provazník a vydal se do lesa, kde ten netvor přebýval. Když byl blízko místa, kde měl jednorožec své doupě, dal se postranní cestičkou, aby se k němu opatrně připlížil. Náhle však proti němu vyrazil jednorožec z houštiny a Božetěch měl čas jen na to, aby se stačil schovat za jednu dvojitou jedli, protože potom zvíře vyrazilo k divokému útoku. Jak se tak jednorožec na Božetěcha bezhlavě hnal, svým dlouhým rohem uvíznul v jedlové vidlici a provazník bleskurychle skočil a dříve než se jednorožec stačil zase uvolnit, roh mu prorazil dlouhým zubem z vochlí, takže jednorožec o tam zcela uvíznul a nemohl tam ani zpět. Vesele si pískaje, provazník rázoval zpět na zámek a řekl králi: "Venku v lese od velkého dvojjedlí si můžete toho vašeho jednorožce odvést!" Tu všichni valili oči a velmi se podivovali a říkali jeden druhému: "To je vám nějaký hrdina, to je ten pravý na obra!"


potom Božetěch přednesl králi, že by rád co nejdříve vytáhnul na to obřisko. "Zlom vaz a ve štěstí se vrať!" řekl král. "Žádný strach! Já toho velkohubého ťulpasa pěkně zpražím!" odvětil Božetěch a vytáhnul na obra. Když přišel do rozeklané doubravy, ve které měl obr svoji jeskyni, vpadnul mu málem do rukou, neboť obr tam ležel v trávě a zabíral celou mýtinu. Obr spal, ale tím šramotem se probudil. Když uviděl titěrného provazníka, který se celý bledý a třesoucí opíral o strom, ani nevstal. "Ty ubohý skrčku," řekl: " srdce máš v kalhotách, viď? Vydal ses na mne, co? Pojď blíž, ať tě rozmáčknu mezi palcem a ukazováčkem jako slimáka!" Mezitím Božetěch přemýšlel, jak by toho tvora nejlépe zneškodnil a přišel vám mu báječný nápad! Vytáhnul ten kousek konopného vlákna z torny, ukázal ho obrovi a řekl: "Jen nebuď se svojí silou tak troufalý! Vsaď se, že tohle nepřetrhneš!" Obr, který se mezitím posadil, se rozesmál, až se to v lese rozléhalo. "Hahaha! Že to nepatrné vlákno nepřetrhnu? Dej to sem!" Ale provazník vám byl po čertech chytrý chlap, a tak řekl "Počkej chvíli, já ti napřed ukážu, jak to musíš vzít do ruky, abys to dokázal přetrhnout. Já jsem totiž provazník, tak to musím vědět." I poručil obrovi zůstat sedět v trávě a zvednout nohy tak vysoko, až se bude koleny dotýkat brady, paže ohnout a ruce sepnout pod koleny; a ty sepnuté ruce mu pak omotal konopným vláknem. "Nu dobrá," řekl tovaryš: "teď táhni!" Když se jal ale obr táhnout, zastrčil mu Božetěch svoji habrovou hůl skrze lokty a kolenní jamky a dříve než to byl obr zpozoroval, byl vám svázán do kozelce a ležel tam bezvládně a bezmocně na zemi. "Tak to je panečku podařené!" smál se tovaryš, z duše spokojený si vykračoval do města k zámku a tam řekl: "Přineste si toho holomka sami! Leží tam venku na veliké louce, svázal jsem vám ho do kozelce!"


idé na zámku a ve městě nemluvili celičký Boží den o ničem jiném, než o tom statečném tovaryši, který zemi od obou netvorů osvobodil a mnozí mu také přáli štěstí u krásné princezny, se kterou se brzy ožení. Ale to se všichni, včetně Božetěcha, radovali předčasně. Král mu totiž svoji dceru dát nemínil, protože byl jen pouhý provazník a tedy nízkého původu. Proto neustále přemýšlel a rozmýšlel, jak by se ze svého slibu vyvlekl, až ho k posledku napadl nový těžký úkol, který, jak si myslil, nedokáže provazník nikdy splnit.


ak Božetěchovi poručil: "Ukradni nějakému sedláčkovi od pluhu bezocasého vola, ale tak aby to tento nezpozoroval. Pokud to dokážeš, tak se můžeš vrátit a ucházet se o princeznu." Provazník se na krátkou chvíli zamyslel a potom dostal opravdu dobrý nápad. "Ej, pane králi, to vám bude opravdu mistrovský kousek!" řekl, vyšel ze zámku a ven z města do polí. Když tam došel, uviděl na okraji lesa orat sedláka s volským potahem. Nepozorovaně se připlížil blíž a volal: "Ó, zázrak nad zázraky! Zázrak nad zázraky!" A při tom volání se plížil hloub a hloub do lesa. Sedlák za pluhem se při tom křiku z lesa zarazil a pomyslel si: "Ten tam musel najít určitě nějaký poklad! To bych tam měl zajít a podívat se!" Tak se sedláček rozběhl za tím hlasem do lesa. Mezitím Božetěch vyskočil z křoví, vypřáhnul jednoho vola od pluhu, odříznul mu ocas a ten zastrčil tomu druhému volovi do tlamy tak, aby mu špička koukala ven a s bezocasým volem se vydal pryč. Když sedlák dost dlouho a zbytečně chodil lesem sem a zase tam, vrátil se zpět a viděl, co se stalo. "Achich ouvej!" volal zoufale: "Nyní mám sám zázrak nad zázraky! Jeden vůl mi sežral druhého!"


dyž provazník takto splnil i ten třetí úkol, nemohl král učinit nic jiného, než dané slovo dodržet. Dal tomu chasníkovi svoji krásnou a mladičkou dceru za ženu a nechal jim vystrojit svatbu tak přenádhernou, že člověk na světě ještě takovou neviděl, a když brzy nato umřel, stal se Božetěch králem a pokud neumřel, tak žije dodnes
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Klikni..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama