
o vám byl jednou jeden provazník, říkali mu Božetěch a s ním vám to šlo, jako s každým jeho řemesla, pěkně z kopce, ale byl i přesto ten nejváženější chlapík, protože měl tolik pod čepicí, že by mohl důvtip prodávat. Jednoho dne se Božetěchovi u starého mistra znelíbilo, tak si svázal svůj raneček a vydal se do světa. Když vyšel s kohoutím pírkem za uchem a s poutnickou holí v ruce z dílny, uviděl ležet na zemi kus konopného vlákna a polámaný zub z vochlí, obojí to zvedl a strčil to do torny. "Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit." pomyslel si provazník a spokojeně kráčel do širého světa.

ednoho krásného dne přišel do velkého města, a protože byl popravdě unavený, sednul si na patník u brány, aby si po tom dlouhém putování odpočinul a vyhříval se na sluníčku. Právě mu na víčka sedala dřímota, když zazněl zvuk trubek a herold silným hlasem vyvolával: "Král dává všem na vědomost, že ten, kdo sebere odvahu a přemůže jednorožce a obra, kteří už dlouho sužují naši zemi, dostane jeho jedinou dceru za ženu a po jeho smrti se stane králem!" "Jo, jo…to by nebylo špatné, jen mít tu odvahu." zabrumlal provazník a byl zase blízek toho, aby v tom lahodném poledním sluníčku usnul. Tu mu do uší zabzučel rej komárů tak nepříjemně a obtížně, že po nich zlostně vyjel a tak mocně se ohnal, že jednou ranou sedm komárů zabil. "Hahaha!" zasmál se a napsal si na čepici: "Sedm jednou ranou zabil a beze strachu!" To si přečetl herold, který se kolem právě vracel na zámek a zvolal: "Hej, ty! Ty jsi ten pravý muž, který skolí jednorožce i obra!" a vzal Božetěcha za sebe na koně a jel s ním rovnou na zámek.

atímco tam cválali cestou necestou, přišla na provazníka úzkost. Čím přijížděli blíže k zámku, tím více a více myslel na krásnou princeznu a bylo mu lehčeji. "Nebuď zbabělec!" říkal si: "Kdo nehraje, nic nevyhraje! Jednou ranou jsi zabil sedm komárů, musíš tedy sedmi ranami skolit jednoho jednorožce! A ať jsem ten nejhloupější syn své matky, jestli se mi to nepovede!" Zatím dorazili na královský dvůr. Král si nechal Božetěcha ihned přivést a poručil mu, aby nejdříve vyrazil na zlého jednorožce a ptal se ho, kdy s tou prací začne.

ned! Já dlouho nikdy neotálím!" odvětil provazník a vydal se do lesa, kde ten netvor přebýval. Když byl blízko místa, kde měl jednorožec své doupě, dal se postranní cestičkou, aby se k němu opatrně připlížil. Náhle však proti němu vyrazil jednorožec z houštiny a Božetěch měl čas jen na to, aby se stačil schovat za jednu dvojitou jedli, protože potom zvíře vyrazilo k divokému útoku. Jak se tak jednorožec na Božetěcha bezhlavě hnal, svým dlouhým rohem uvíznul v jedlové vidlici a provazník bleskurychle skočil a dříve než se jednorožec stačil zase uvolnit, roh mu prorazil dlouhým zubem z vochlí, takže jednorožec o tam zcela uvíznul a nemohl tam ani zpět. Vesele si pískaje, provazník rázoval zpět na zámek a řekl králi: "Venku v lese od velkého dvojjedlí si můžete toho vašeho jednorožce odvést!" Tu všichni valili oči a velmi se podivovali a říkali jeden druhému: "To je vám nějaký hrdina, to je ten pravý na obra!"

potom Božetěch přednesl králi, že by rád co nejdříve vytáhnul na to obřisko. "Zlom vaz a ve štěstí se vrať!" řekl král. "Žádný strach! Já toho velkohubého ťulpasa pěkně zpražím!" odvětil Božetěch a vytáhnul na obra. Když přišel do rozeklané doubravy, ve které měl obr svoji jeskyni, vpadnul mu málem do rukou, neboť obr tam ležel v trávě a zabíral celou mýtinu. Obr spal, ale tím šramotem se probudil. Když uviděl titěrného provazníka, který se celý bledý a třesoucí opíral o strom, ani nevstal. "Ty ubohý skrčku," řekl: " srdce máš v kalhotách, viď? Vydal ses na mne, co? Pojď blíž, ať tě rozmáčknu mezi palcem a ukazováčkem jako slimáka!" Mezitím Božetěch přemýšlel, jak by toho tvora nejlépe zneškodnil a přišel vám mu báječný nápad! Vytáhnul ten kousek konopného vlákna z torny, ukázal ho obrovi a řekl: "Jen nebuď se svojí silou tak troufalý! Vsaď se, že tohle nepřetrhneš!" Obr, který se mezitím posadil, se rozesmál, až se to v lese rozléhalo. "Hahaha! Že to nepatrné vlákno nepřetrhnu? Dej to sem!" Ale provazník vám byl po čertech chytrý chlap, a tak řekl "Počkej chvíli, já ti napřed ukážu, jak to musíš vzít do ruky, abys to dokázal přetrhnout. Já jsem totiž provazník, tak to musím vědět." I poručil obrovi zůstat sedět v trávě a zvednout nohy tak vysoko, až se bude koleny dotýkat brady, paže ohnout a ruce sepnout pod koleny; a ty sepnuté ruce mu pak omotal konopným vláknem. "Nu dobrá," řekl tovaryš: "teď táhni!" Když se jal ale obr táhnout, zastrčil mu Božetěch svoji habrovou hůl skrze lokty a kolenní jamky a dříve než to byl obr zpozoroval, byl vám svázán do kozelce a ležel tam bezvládně a bezmocně na zemi. "Tak to je panečku podařené!" smál se tovaryš, z duše spokojený si vykračoval do města k zámku a tam řekl: "Přineste si toho holomka sami! Leží tam venku na veliké louce, svázal jsem vám ho do kozelce!"

idé na zámku a ve městě nemluvili celičký Boží den o ničem jiném, než o tom statečném tovaryši, který zemi od obou netvorů osvobodil a mnozí mu také přáli štěstí u krásné princezny, se kterou se brzy ožení. Ale to se všichni, včetně Božetěcha, radovali předčasně. Král mu totiž svoji dceru dát nemínil, protože byl jen pouhý provazník a tedy nízkého původu. Proto neustále přemýšlel a rozmýšlel, jak by se ze svého slibu vyvlekl, až ho k posledku napadl nový těžký úkol, který, jak si myslil, nedokáže provazník nikdy splnit.

ak Božetěchovi poručil: "Ukradni nějakému sedláčkovi od pluhu bezocasého vola, ale tak aby to tento nezpozoroval. Pokud to dokážeš, tak se můžeš vrátit a ucházet se o princeznu." Provazník se na krátkou chvíli zamyslel a potom dostal opravdu dobrý nápad. "Ej, pane králi, to vám bude opravdu mistrovský kousek!" řekl, vyšel ze zámku a ven z města do polí. Když tam došel, uviděl na okraji lesa orat sedláka s volským potahem. Nepozorovaně se připlížil blíž a volal: "Ó, zázrak nad zázraky! Zázrak nad zázraky!" A při tom volání se plížil hloub a hloub do lesa. Sedlák za pluhem se při tom křiku z lesa zarazil a pomyslel si: "Ten tam musel najít určitě nějaký poklad! To bych tam měl zajít a podívat se!" Tak se sedláček rozběhl za tím hlasem do lesa. Mezitím Božetěch vyskočil z křoví, vypřáhnul jednoho vola od pluhu, odříznul mu ocas a ten zastrčil tomu druhému volovi do tlamy tak, aby mu špička koukala ven a s bezocasým volem se vydal pryč. Když sedlák dost dlouho a zbytečně chodil lesem sem a zase tam, vrátil se zpět a viděl, co se stalo. "Achich ouvej!" volal zoufale: "Nyní mám sám zázrak nad zázraky! Jeden vůl mi sežral druhého!"

dyž provazník takto splnil i ten třetí úkol, nemohl král učinit nic jiného, než dané slovo dodržet. Dal tomu chasníkovi svoji krásnou a mladičkou dceru za ženu a nechal jim vystrojit svatbu tak přenádhernou, že člověk na světě ještě takovou neviděl, a když brzy nato umřel, stal se Božetěch králem a pokud neumřel, tak žije dodnes