close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2007

Pro Kristinu

15. září 2007 v 10:39 | Dominik
Text Generator¨
Glitter Graphics
Glitter Graphics
Glitter Graphics

Pro Tercu a Davču

15. září 2007 v 10:36 | Dominik
Glitter Graphics
Glitter Graphics

Text GeneratorGlitter Graphics

Čarodějův učeň

7. září 2007 v 13:29 | Dominik |  Pohádky

yl jednou jeden hoch a ten si hledal službu. První pán, u kterého se představil, se ho zeptal: "Umíš číst a psát?" "Ano, velmi dobře." odvětil Petr, jak se náš chasník jmenoval. "Jestliže umíš číst a psát," řekl mu pán: "potom tě nemohu potřebovat." Byl to tiž čaroděj a měl strach, že by jeho pacholek mohl vyslídit tajemství čarodějnického umění, které bylo skryto v jeho objemných knihách. Ale Petr nebyl žádná palice dubová a pomyslil si: "Chceš sluhu hlupáka, tak ti budu dělat hlupáka." A tak hlasitě zakřičel: "Jak jste to pane myslel? Já jsem vám špatně rozuměl! Já jsem myslel, že se ptáte, zda umím jíst a spát a to opravdu umím lépe než co jiného. Ale psát a číst? Ne, o tom věru nemám ani potuchy." S tím byl čaroděj spokojen a vzal Petra do svého domu.


etr byl pilný a šikovný a čaroděj s ním byl v každém ohledu spokojen. Ale tajně se Petr pídil po knihách a učil se z nich zaříkávacím formulím a čarodějnickému umění, a když uplynul jeden rok, uměl už tak mnoho jako sám čaroděj.


u jednoho dne čaroděj Petra přistihnul, zrovna když si v jedné knize hledal nějakou kouzelnou formuli, neboť chtěl proměnit koště v živoucí bytost, která by mu pomáhala při práci v domě. Rozlícený čaroděj se na Petra obořil, ale tento pronesl mocné zaklínadlo, proměnil se ve vlaštovku a oknem vyletěl ven a svištěl vzduchem pryč. Čaroděj na sebe vzal podobu supa a jal se vlaštovku pronásledovat. Skoro ji už dostihnul, ale letěli zrovna nad nějakou širokou řekou, vlaštovka se střemhlav vhrla do vln a byla z ní ryba. Sup se však proměnil ve žraloka a pokoušel se malou rybku spolknout, tu se proměnila opět v ptáčka.


ak to šlo několik hodin a Petr byl už řádně unavený. Byl zrovna holubem a letěl nad císařskými zahradami a dole se zrovna procházela císařova dcera. Holoubek jí sletěl k nohám a úpěnlivě se na ni hleděl, zatímco na nebi kroužil jestřáb a pomalu se spouštěl dolů, aby holoubka dopadnul. Princezna se sehnula a třesoucího se holoubka soucitně zvednula. Tu holoubek zmizel a na prstě měla zlatý prsten, na kterém jako oči zářily dva nádherné drahokamy. Čaroděj na sebe vzal opět lidskou podobu a šel rovnou k císaři. "Dám vám, po čem touží vaše srdce," řekl mu: "když mi za to darujete prsten, který nosí vaše dcera." Císař si zrovna velmi přál jeden drahocenný kámen z koruny sousedního císaře. Čaroděj mu ho do hodiny obstaral. Císař nechal ihned zavolat princeznu, aby mu dala ten prsten. Ale dívka se zdráhala, neboť tušila, že se v tom prstenu ukryl holoubek. Tu se císař tak rozhněval, že takový hněv ještě nikdo neviděl. "Já tě naučím poslouchat!" křičel a princezně prsten serval z prstu.


le prsten z císařovy ruky vyskočil a změnil se v zrníčka prosa, která se rozkutálela po podlaze. V mžiku se čaroděj proměnil ve slepici, která pilně zobala zrníčko za zrníčkem. Už si čaroděj myslel, že má vyhráno, neboť neviděl na zemi ani zrníčko, ale jedno se zakutálelo pod princeznin střevíček a dříve než se byl nadál, toto jediné zrníčko se proměnilo v divokého kocoura a ten slepici popadnul za krk a zhltnul ji i s peřím. Pak se z kocoura stal hezký mládenec, který se císaři dvorně uklonil a poprosil ho, zda by ho s jeho čarodějnickým uměním nevzal do služby.


ak se nakonec stalo a Petr vykonal v císařských službách mnoho dobrého a nakonec si vysloužil za ženu císařovu dceru.

Vychytralý provazník

7. září 2007 v 13:29 | Dominik |  Pohádky

o vám byl jednou jeden provazník, říkali mu Božetěch a s ním vám to šlo, jako s každým jeho řemesla, pěkně z kopce, ale byl i přesto ten nejváženější chlapík, protože měl tolik pod čepicí, že by mohl důvtip prodávat. Jednoho dne se Božetěchovi u starého mistra znelíbilo, tak si svázal svůj raneček a vydal se do světa. Když vyšel s kohoutím pírkem za uchem a s poutnickou holí v ruce z dílny, uviděl ležet na zemi kus konopného vlákna a polámaný zub z vochlí, obojí to zvedl a strčil to do torny. "Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit." pomyslel si provazník a spokojeně kráčel do širého světa.


ednoho krásného dne přišel do velkého města, a protože byl popravdě unavený, sednul si na patník u brány, aby si po tom dlouhém putování odpočinul a vyhříval se na sluníčku. Právě mu na víčka sedala dřímota, když zazněl zvuk trubek a herold silným hlasem vyvolával: "Král dává všem na vědomost, že ten, kdo sebere odvahu a přemůže jednorožce a obra, kteří už dlouho sužují naši zemi, dostane jeho jedinou dceru za ženu a po jeho smrti se stane králem!" "Jo, jo…to by nebylo špatné, jen mít tu odvahu." zabrumlal provazník a byl zase blízek toho, aby v tom lahodném poledním sluníčku usnul. Tu mu do uší zabzučel rej komárů tak nepříjemně a obtížně, že po nich zlostně vyjel a tak mocně se ohnal, že jednou ranou sedm komárů zabil. "Hahaha!" zasmál se a napsal si na čepici: "Sedm jednou ranou zabil a beze strachu!" To si přečetl herold, který se kolem právě vracel na zámek a zvolal: "Hej, ty! Ty jsi ten pravý muž, který skolí jednorožce i obra!" a vzal Božetěcha za sebe na koně a jel s ním rovnou na zámek.


atímco tam cválali cestou necestou, přišla na provazníka úzkost. Čím přijížděli blíže k zámku, tím více a více myslel na krásnou princeznu a bylo mu lehčeji. "Nebuď zbabělec!" říkal si: "Kdo nehraje, nic nevyhraje! Jednou ranou jsi zabil sedm komárů, musíš tedy sedmi ranami skolit jednoho jednorožce! A ať jsem ten nejhloupější syn své matky, jestli se mi to nepovede!" Zatím dorazili na královský dvůr. Král si nechal Božetěcha ihned přivést a poručil mu, aby nejdříve vyrazil na zlého jednorožce a ptal se ho, kdy s tou prací začne.


ned! Já dlouho nikdy neotálím!" odvětil provazník a vydal se do lesa, kde ten netvor přebýval. Když byl blízko místa, kde měl jednorožec své doupě, dal se postranní cestičkou, aby se k němu opatrně připlížil. Náhle však proti němu vyrazil jednorožec z houštiny a Božetěch měl čas jen na to, aby se stačil schovat za jednu dvojitou jedli, protože potom zvíře vyrazilo k divokému útoku. Jak se tak jednorožec na Božetěcha bezhlavě hnal, svým dlouhým rohem uvíznul v jedlové vidlici a provazník bleskurychle skočil a dříve než se jednorožec stačil zase uvolnit, roh mu prorazil dlouhým zubem z vochlí, takže jednorožec o tam zcela uvíznul a nemohl tam ani zpět. Vesele si pískaje, provazník rázoval zpět na zámek a řekl králi: "Venku v lese od velkého dvojjedlí si můžete toho vašeho jednorožce odvést!" Tu všichni valili oči a velmi se podivovali a říkali jeden druhému: "To je vám nějaký hrdina, to je ten pravý na obra!"


potom Božetěch přednesl králi, že by rád co nejdříve vytáhnul na to obřisko. "Zlom vaz a ve štěstí se vrať!" řekl král. "Žádný strach! Já toho velkohubého ťulpasa pěkně zpražím!" odvětil Božetěch a vytáhnul na obra. Když přišel do rozeklané doubravy, ve které měl obr svoji jeskyni, vpadnul mu málem do rukou, neboť obr tam ležel v trávě a zabíral celou mýtinu. Obr spal, ale tím šramotem se probudil. Když uviděl titěrného provazníka, který se celý bledý a třesoucí opíral o strom, ani nevstal. "Ty ubohý skrčku," řekl: " srdce máš v kalhotách, viď? Vydal ses na mne, co? Pojď blíž, ať tě rozmáčknu mezi palcem a ukazováčkem jako slimáka!" Mezitím Božetěch přemýšlel, jak by toho tvora nejlépe zneškodnil a přišel vám mu báječný nápad! Vytáhnul ten kousek konopného vlákna z torny, ukázal ho obrovi a řekl: "Jen nebuď se svojí silou tak troufalý! Vsaď se, že tohle nepřetrhneš!" Obr, který se mezitím posadil, se rozesmál, až se to v lese rozléhalo. "Hahaha! Že to nepatrné vlákno nepřetrhnu? Dej to sem!" Ale provazník vám byl po čertech chytrý chlap, a tak řekl "Počkej chvíli, já ti napřed ukážu, jak to musíš vzít do ruky, abys to dokázal přetrhnout. Já jsem totiž provazník, tak to musím vědět." I poručil obrovi zůstat sedět v trávě a zvednout nohy tak vysoko, až se bude koleny dotýkat brady, paže ohnout a ruce sepnout pod koleny; a ty sepnuté ruce mu pak omotal konopným vláknem. "Nu dobrá," řekl tovaryš: "teď táhni!" Když se jal ale obr táhnout, zastrčil mu Božetěch svoji habrovou hůl skrze lokty a kolenní jamky a dříve než to byl obr zpozoroval, byl vám svázán do kozelce a ležel tam bezvládně a bezmocně na zemi. "Tak to je panečku podařené!" smál se tovaryš, z duše spokojený si vykračoval do města k zámku a tam řekl: "Přineste si toho holomka sami! Leží tam venku na veliké louce, svázal jsem vám ho do kozelce!"


idé na zámku a ve městě nemluvili celičký Boží den o ničem jiném, než o tom statečném tovaryši, který zemi od obou netvorů osvobodil a mnozí mu také přáli štěstí u krásné princezny, se kterou se brzy ožení. Ale to se všichni, včetně Božetěcha, radovali předčasně. Král mu totiž svoji dceru dát nemínil, protože byl jen pouhý provazník a tedy nízkého původu. Proto neustále přemýšlel a rozmýšlel, jak by se ze svého slibu vyvlekl, až ho k posledku napadl nový těžký úkol, který, jak si myslil, nedokáže provazník nikdy splnit.


ak Božetěchovi poručil: "Ukradni nějakému sedláčkovi od pluhu bezocasého vola, ale tak aby to tento nezpozoroval. Pokud to dokážeš, tak se můžeš vrátit a ucházet se o princeznu." Provazník se na krátkou chvíli zamyslel a potom dostal opravdu dobrý nápad. "Ej, pane králi, to vám bude opravdu mistrovský kousek!" řekl, vyšel ze zámku a ven z města do polí. Když tam došel, uviděl na okraji lesa orat sedláka s volským potahem. Nepozorovaně se připlížil blíž a volal: "Ó, zázrak nad zázraky! Zázrak nad zázraky!" A při tom volání se plížil hloub a hloub do lesa. Sedlák za pluhem se při tom křiku z lesa zarazil a pomyslel si: "Ten tam musel najít určitě nějaký poklad! To bych tam měl zajít a podívat se!" Tak se sedláček rozběhl za tím hlasem do lesa. Mezitím Božetěch vyskočil z křoví, vypřáhnul jednoho vola od pluhu, odříznul mu ocas a ten zastrčil tomu druhému volovi do tlamy tak, aby mu špička koukala ven a s bezocasým volem se vydal pryč. Když sedlák dost dlouho a zbytečně chodil lesem sem a zase tam, vrátil se zpět a viděl, co se stalo. "Achich ouvej!" volal zoufale: "Nyní mám sám zázrak nad zázraky! Jeden vůl mi sežral druhého!"


dyž provazník takto splnil i ten třetí úkol, nemohl král učinit nic jiného, než dané slovo dodržet. Dal tomu chasníkovi svoji krásnou a mladičkou dceru za ženu a nechal jim vystrojit svatbu tak přenádhernou, že člověk na světě ještě takovou neviděl, a když brzy nato umřel, stal se Božetěch králem a pokud neumřel, tak žije dodnes

O silném Honzovi

7. září 2007 v 13:27 | Dominik |  Pohádky


ednomu muži zemřela žena a zanechala mu tři dcery. Tak se znovu oženil a druhá žena mu porodila synka, kterého pojmenovali Honza. Matka Honzíka tak milovala, že ho už sedmý rok kojila. Až se to jejímu muži zdálo příliš, a když ho opět jednoho dne kojila, zvolal hněvivě: "Z tebe by ale byla kráva!" V tom okamžiku se matka proměnila v krávu, a tak jí muž posílal se synkem na pastvu a tomu to bylo po chuti, neboť teď mohl pít mléko celý den. Otec, když Honzík vycházel ráno na pastvu, mu s sebou dával koláč z popela, ale chlapec jej pokaždé zahodil. Když chlapec za krátkou dobu povyrostl a zesílil, bylo to otci divné, neboť to nemohlo pocházet od popelových koláčů a řekl své nejmladší dceři: "Jdi dnes se svým bratrem a dobře se dívej, co celý den dělá!" Když přišli do polí, Honza svůj chleba zahodil a sestra se ptala: "Co teď budeš jíst?" A Honza jí odvětil: "Já žiji ze vzduchu!" Ale měl vám takovou lahvičku, kdo se z ní napil, upadnul ihned do tvrdého spánku. Jakmile byl hladový, řekl sestře: "Pojď a zavdej si z mé lahvičky!" Ona tak učinila a v tu ránu usnula. Tu šel Honza ke své matce a pil mléko až do večera. Když přišli domů, zeptal se otec dcery: "Copak Honza dnes dělal?" A ona odvětila: "Když jsme přišli do polí, zahodil svůj chleba a když jsem se ptala, co bude jíst, odvětil, že žije ze vzduchu." Druhého rána poslal otec starší dceru, ale té se vedlo jako té první, nedokázala otci říci o nic více. Třetího dne řekl otec své nejstarší dceři: "Jdi s ním dnes ty a dávej dobrý pozor, co se bude dít!" Když přišli do polí, zahodil Honza svůj chleba z popela a zvolal: "Takového jídla mi netřeba!" "A z čeho tedy žiješ?" zeptala se ho sestra. "Už jsi to přeci slyšela, žiji ze vzduchu!" Tomu se dívka zasmála a pomyslila si: "Jen počkej, mne neobelstíš!" Když byl Honza hladový, dal své nejstarší sestře napít z lahvičky a ona upadla okamžitě do hlubokého spánku. Avšak tahle sestra měla na šíji ještě dvě tajné oči a ty zůstávaly stále otevřené, i když ty dvě na čele spaly; viděla tedy vše, co se dělo. Honza šel ke své matce a pil mléko jako vždy.


dyž přišli večer domů a otec se sestry ptal: "Žil dnes bratr opět ze vzduchu?" Dívka odvětila: "Ne!" a vyprávěla, jak to všechno bylo. Otec se strašlivě rozhněval a Honzovi řekl: "Protože stále piješ mléko a mne a svoje sestry jsi obelhával, zítra i s tou krávou zemřeš!" Chlapec byl celý zarmoucený a šel do stáje za matkou a stěžoval si jí. "Neboj se ničeho, mé dítě," odvětila kráva: "přijď dříve, než se rozední, ke mně!"


dyž Honza v určeném čase přišel a krávu odvázal, posadila si ho nahoru mezi rohy a utíkala s ním pryč, až doběhla do jednoho hlubokého lesa, kde by je nikdo nenašel. Tady dál Honza pil mléko dokud neuplynulo dalších sedm let, to mu matka jednoho dne pravila: "Jdi a vytrhni ten největší dub a postav ho na špičku!" Honza šel a vytrhnul dub, ale na špičku ho postavit nedokázal. Tu jeho matka pravila: "Musíš pít mléko ještě sedm let!"


když těch sedm let zase uběhlo, řekla kráva synkovi: "Teď už jsem tě kojila třikrát sedm let, jdi a opět vyzkoušej ten nejmohutnější dub postavit na špičku!" Honza šel a vytrhl ten nejsilnější dub, jakoby to byl jen proutek, který někdo jen tak zastrčil do země, a lehce ho převrátil a postavil na špičku. "Tak to má být," řekla matka: "nyní se už o sebe dokážeš postarat sám, vyjdi z tohoto lesa ven!" A s těmito slovy odběhla kráva pryč.


onza si z toho dubu vyrobil pořádný kyj a vandroval do světa. Když už putoval kus cesty, dostal velkou žízeň, tu uviděl mezi dvěma horami přitékat malou říčku. Šel tam, aby se napil. Ale na jedné té hoře seděl nějaký obrovský chlap a v ruce rozemílal kámen a tím prachem pak kalil vodu. Honza na něj zavolal: "Dej si pozor a nekal mi tu vodu, sic vyjdu nahoru a pak tě pánbů chraň!" Ten chlap se ale jen smál, házel do vody dál rozemnuté kameny a volal: "Já jsem Kámenmleč a i tebe klidně rozemelu na prášek!" Tu se Honza rozhněval, vyběhl nahoru a zarazil ho až po ramena do země. "Nechej mne žít, budu ti sloužit!" prosil Kámenmleč. "Tak dobrá!" odvětil Honza, vytáhnul ho ven a dál putovali spolu.


řišli do nějakého lesa a tam uviděli nějakého dlouhána, vysokého jako jedle, který narovnával křivé stromy a ty rovné zase křivil. Tu ho Honza káral: "Nechej ty stromy být tak, jak narostly, jinak tě pánbů chraň!" Ale ten dlouhán se jen smál, pokračoval ve svém díle a posměšně na Honzu volal: "Já jsem Jedlíkroutil, klidně bych mohl zkroutit i tebe!" Tu se Honza rozhněval, šel tam a zarazil toho drzouna do země, až to zapraštělo, jako by bouře srazila k zemi ten nejmocnější dub. Dlouhán prosil o život a řekl, že mu bude sloužit, tak ho Honza zase vytáhnul ven a dál táhli společně.


a několik dnů v lese natrefili na malý domek, ale uvnitř nebylo ani živáčka a Honza řekl: "Tady bychom mohli bydlit, zatímco dva půjdou na lov, ten třetí zůstane doma a navaří." První den zůstal doma Kámenmleč. Když připravoval jídlo, objevil se tam najednou nějaký mužíček s vousem dlouhým sedm loktů a bědoval: "Ach, mě je zima, mě je zima!" "Tak pojď a ohřej se!" řekl mu Kámenmleč. Mužíček šel ke kamnům, chvíli se tam ochomýtal a pak najednou vyskočil a srazil dolů hrnec s jídlem a rychle utekl pryč. Když ti druzí dva přišli hladoví domů a přáli si jídlo, vyprávěl jim Kámenmleč, co se mu bylo přihodilo. Honza se ale tak rozhněval, že vzal svůj kyj a milého pacholka bil tak dlouho, dokud ho hlad nepřešel.


ásledujícího dne zůstal doma Jedlíkroutil a vedlo se mu stejně jako Kámenmleči. Přišel opět ten mužík, srazil hrnec a čiperně upaloval pryč. Když ti dva přišli domů a zase nic nenašli, tak Honza pacholka rovněž tak dlouho bil, dokud ho hlad nepřešel.


řetího dne Honza řekl: "Dnes zůstanu doma já!" Opět přišel ten mužík a naříkal: "Ach, mě je zima, mě je zima!" "Tak pojď a ohřej se!" řekl Honza. Posadil se ale vedle hrnce a dával na mužíka dobrý pozor. Když chtěl tento hrnec opět srazit dolů, Honza ho bleskurychle popadl za vousy, vzal lžíci a bil ho s ní přes hubu i záda, až tento dokonale ztichnul a znehybněl. Pak Honza vynesl mužíka ven a za ty jeho vousiska ho přivázal k jednomu mohutnému dubu. Potom ve světnici dohotovil jídlo. Když ti druzí dva přišli domů, těšili se na to, že nyní zpráskají oni Honzu, ale našli připravené jídlo a tak si museli nechat zajít chuť. Když se najedli, Honza řekl: "Teď pojďte a podívejte se na toho mužíka, který vám shazoval hrnec, já jsem ho venku přivázal k jednomu stromu." Když ale vyšli ven, mužík s vousem zmizel a na místě, kde stál strom, byla hluboká jáma. "Počkejte," řekl Honza: "já ho najdu!" Upletli z kůry stromů dlouhý provaz a Honzu spustili dolů do té jámy.


rvalo to třikrát sedm dnů než Honza dorazil na dno a ocitl se v dlouhé tmavé chodbě, kterou kráčel dál a dál. Za nějaký čas se konečně zase rozsvětlilo a otevřelo se nad ním nebe. Honza uviděl obrovský palác a šel k němu. Uvnitř v jedné komnatě našel tři krásné princezny, které usedavě plakaly a naříkaly. Když uviděly Honzu, řekly: "Ty ubohý človíčku, kde ses tu vzal? Náš pán je dvanáctihlavý drak, když tě tu přistihne, jsi ztracen!" "Já se nebojím," řekl Honza: "jen ať brzy přijde, hned se s ním vypořádám!"


ajednou se přihnal drak a dštil oheň a síru. "Cítím člověčinu!" "Ty máš ale jemný čich, ty ohavná příšero!" vykřikl Honza a na draka se vrhnul, popadnul ho za všechny hlavy a zardousil ho, zmítající se tělo a ocas ještě umlátil svým kyjem, až se drak více nepohnul. To byly princezny rády a vyprávěly, jak byly uneseny, děkovaly silnému Honzovi a prosily ho, zda by je nyní nevyvedl na Boží svět. Honza si ale nejdříve prošel všechny komnaty a prohlédnul si i okolí, tu v té poslední nalezl nesmírný poklad zlata, stříbra a drahokamů, ten vzal s sebou a tou temnou chodbou pak princezny vedl až k místu, kde se spustil dolů. Zavolal vzhůru na své druhy, že přivedl tři princezny a přinesl velikánský poklad, ty dvě starší princezny patří jim, ale ta nejmladší se stane jeho ženou, ten poklad si rozdělí, jen ho musí teď vytáhnout nahoru.


dyž Kámenmleč a Jedlíkroutil vytáhli tři panny a poklad, viděli, že princezny jsou moc krásné, ale ta nejmladší byla nejkrásnější, i řekli jeden druhému: "Tu nesmí Honza nikdy dostat! Vytáhneme ho jen do poloviny a potom ho pustíme, spadne a rozmlátí se na padrť!" Ale Honza jejich zlý úmysl vytušil, uvázal na provaz pořádný balvan a když tito kámen vytáhli do půli cesty, nechali jej spadnout, až se dole roztříštil na tisíce malých kousků. Ti dva byli spokojeni, vzali poklad a princezny a šli dál, ale brzy se mezi sebou začali vadit, neboť oba chtěli nejmladší princeznu. Zatím Honza přemýšlel, jak se dostane ven. Chodil dlouho podzemím a pomoci si nevěděl.


akonec v jednom koutě našel onoho mužíka s vousem dlouhým sedm loktů, který byl stále přivázaný k dubu. Honza mu poručil, aby mu ukázal jinou cestu na zem a mužík klopýtal a ten strom vlekl za sebou. Tak šli a po dlouhém čase přišli k jednomu mohutnému a vysokému stromu, který svoji špičkou prý sahal až na Boží svět. Mužík pravil Honzovi, že když po tom stromě vyleze vzhůru, dostane se až na horní svět. Tak Honza lezl vzhůru sedm dní a vylezl až na samotou špičku, odkud viděl malé, velmi vzdálené světýlko. To světýlko, to byl horní svět, ale jak se tam dostane?


atímco takto přemýšlel, uviděl na stromě velké hnízdo ptáka Noha, ve kterém byly mláďata. A zrovna se k nim plazil jeden hrozitánský had, aby ubožátka sežral. Když mladí Nohové hada zpozorovali, mávali ustrašeně křídly a křičeli: "Milý muži, pomoz nám, jinak jsme ztraceni!" Tak Honza rozdrtil svým kyjem hadovi hlavu, popadnul jeho tělo oběma rukama a roztrhal ho na tisíc kousků. Mezitím se vrátil starý pták Noh a když uviděl u hnízda Honzu potřísněného krví, ihned si pomyslel: "Ha, zabil moje děti!" Hrozně se rozhněval a v návalu vzteku Honzu spolknul. Nyní ale spatřil svá mláďata nezraněná a ta mu vyprávěla, jak je ten muž zachránil před zlým hadem a naříkala a plakala, že se mu za to dostalo tak kruté odplaty. Tu pták Noh Honzu zase vyplivnul, ten vám byl najednou celý krásnější a urozenější, a pták Noh mu řekl: "Protože jsi zachránil mé děti, můžeš si něco přát!" "Vynes mě nahoru na Boží svět!" řekl Honza. "Staniž se, ale dříve mi musíš přinést sedm sudů vína a sedm lvů, abych měl jídlo na cestu, neboť je to dál, než si myslíš." Honza sestoupil dolů a vynesl jídlo i pití nahoru, naložil to na ptáka Noha a sám si mu sedl za krk. Tu se tento zvedl a letěl vstříc tomu světýlku nahoře; a často volal: "Maso! Víno!" a Honza mu dal vždy lva a sud vína. Když bylo vše snědeno, dospěli konečně na horní svět. Honza sestoupil a ptáku Nohovi děkoval; ten se pak jako blesk vrhnul dolů ke svému hnízdu.


onza putoval po zemi a brzy narazil na dva prince, kteří se vydali do světa, aby si našli nevěsty. "Pojďte se mnou." řekl jim Honza a oni ho následovali. To myslil na své nevěrné pacholky a na krásné princezny a na tu nejmladší a nejkrásnější, která má být jeho ženou. Za nedlouho narazil na své pacholky, kteří se spolu prali. Žádný z nich tomu druhému nechtěl dopřát tu nejmladší princeznu. Tři princezny stály opodál a přihlížely. Honza mezi soupeře skočil, zrovna když se chtěli nadobro zabít a oni zůstali stát jako opaření. Honza na ně strašlivě řval: "Vy zbabělci a bídáci, protože jste mě chtěli oklamat, dostane se vám nyní zasloužené odměny!" S těmi slovy pozvedl svůj kyj a jednou ranou oba zabil. Potom šel k princeznám a zeptal se té nejmladší, zda by ho chtěla za manžela. Ona neřekla ne a Honza se zaradoval a řekl těm dvěma starším pannám: "Protože každá žena musí mít muže, postarám se také o vás."


avedl je k oběma princům a každému dal jednu, pak se s nimi také rozdělil o ten obrovský poklad a slavili společně svatbu a žili pak nadmíru šťastně a spokojeně

O princi ,který měl dobré srdce

7. září 2007 v 13:27 | Dominik |  Pohádky


yl jednou nemladý nestarý král, kterého omrzelo panování, a tak jednoho dne předal vládu svému synovi a vydal se do světa a s sebou si vzal jen své dobré srdce.


el a šel, až přišel do jedné vsi, kde potkal uplakané děti. Ptal se jich, co se jim stalo a ony mu vyprávěly, že mají zlou macechu, která je vyhnala z domova. Král vzal děti za ruku a šel s nimi do jejich domu. Když je uviděla macecha, měla na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo, ale král jí řekl: "Zadrž, dobrá ženo, něco ti dám." A dal té ženě kousek svého srdce a ona se usmála, pohladila děti po vlasech a tiskla je k sobě.


rál šel dál, až přišel do jiné vsi, kde potkal starého psa, kterému teklo z očí a sotva se vlekl. Král se ho ptal, co se mu stalo a pes mu vyprávěl, že se mu sedlák za jeho věrné služby odvděčil místo jídla bičem. Král vzal psa a šel na statek. Když ho sedlák se psem uviděl, měl na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo a v ruce držel bič, ale král mu řekl: "Zadrž, dobrý muži, něco ti dám." A dal sedlákovi kousek svého srdce a tomu klesla ruka, vypadnul z ní bič a psu přinesl misku s jídlem.


rál šel dál, až přišel do jiné vsi, kde potkal starou uplakanou žebračku. Když se jí ptal, co se jí stalo, tak si mu stěžovala, že na ni rychtář poslal psy. Tak král ženu vzal a šel s ní k rychtáři. Když ho rychtář viděl přicházet s žebračkou, měl na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo a užuž chtěl přivolat psy. Když tu král pravil: "Zadrž, dobrý muži, něco ti dám." A dal rychtáři kousek svého srdce a ten se usmál a pozval žebračku ke stolu.


ak chodil král od vesnice k vesnici, od města k městu, přes hory a doly, přešel poušť a přepul moře; a všude, kde potkal člověka bez srdce, neváhal a dal mu kousek svého.


běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.


ráli zbyl poslední kousek srdce, když jednoho dne přišel zpět ke královskému městu, kde vládl jeho syn. V ústrety mu zněl zvuk umíráčku; muži v kápích shazovali z vozů mrtvé a jiní je házeli do hlubokých jam. Opodál to vše pozorovala krásná paní celá v černém. Král se jí ptal, co se tu stalo. Tu se otočila a on se díval do jejích černých očí, jako by hleděl do zrcadel. Pak se obrátila zpět k městu a král řekl: "Zadrž paní, něco ti dám!"


král podal Smrti poslední kousek svého dobrého srdce.

Kouzelný strom

7. září 2007 v 13:26 | Dominik |  Pohádky
eden pasáček, zda to byl zrovna onen Floriánek, chuďasův syn, kterému požehnal náš Pán a sv.Petr[pozn1] , to nevím, ale tento Floriánek jednoho dne, když pásl ovce, objevil na poli podivuhodný strom, který byl tak krásný a urostlý, že u něj dlouhý čas stál celý u vytržení a prohlížel si jej. Zvědavost Floriánka dohnala až k samotnému stromu a vzhůru do větví, což bylo lehké, neboť větve toho stromu rostly tak jako příčky na žebříku. Floriánek si sundal boty a stoupal a stoupal stále vzhůru celých devět dní. I podívejme! Pak se pojednou Floriánek dostal na širokánskou pláň, na které stálo nespočet paláců z ryzí mědi a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les měděných stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl měděný kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého neustále prýštila tekoucí měď a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to Floriánek vše prohlédl, ulomil si větévku z jednoho stromu, a protože měl nohy z té dlouhé cesty vzhůru celé uondané, chtěl se v tom prameni trochu osvěžit. Ponořil je tedy dovnitř a vida, když je opět vytáhnul, měl je potaženy mědí. Pak se vydal kvapem zpět ke stromu, podíval se vzhůru do mraků, ale konec stromu nezahlédl. "Tam nahoře musí být ještě krásněji!" pomyslil si.


oznova po celých devět dnů stoupal vzhůru bez toho, že by se unavil a zase přibyl na širokánskou pláň, na které stálo nespočet paláců z ryzího stříbra a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les stříbrných stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl stříbrný kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého neustále prýštilo tekoucí stříbro a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to Floriánek vše prohlédl, ulomil si větévku z jednoho stromu a chtěl si v tom prameni omýt ruce. Ponořil je tedy dovnitř a vida, když je opět vytáhnul, měl je potaženy stříbrem. Pak se vydal kvapem zpět ke stromu, podíval se vzhůru do mraků, ale konec stromu nezahlédl. "Tam nahoře musí být ještě krásněji!" pomyslil si.


oznova po celých devět dnů stoupal vzhůru bez toho, že by se unavil a podívejme byl na vrcholku stromu! Zase přibyl na širokánskou pláň, na které stálo nespočet paláců z ryzího zlata a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les zlatých stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl zlatý kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého neustále prýštilo tekoucí zlato a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to Floriánek vše prohlédl, ulomil si větévku z jednoho stromu a sundal si klobouk, sklonil se nad pramenem a do tekoucího zlata nechal spadnout svoje vlasy. Když je zase vytáhnul ven, byly zlaté. Nasadil si klobouk a vrátil se zpět ke stromu a sestupoval dolů, aniž by se jen trochu unavil.


dyž dospěl Floriánek zase na zem, obul si boty a hledal svoje ovce, ale nenašel po nich ani stopy. V dálce zpozoroval velké město a nyní pochopil, že se dostal do úplně jiné země. Co mohl dělat? Rozhodl se tam jít a najít si nějakou službu. Před tím však ukryl své tři ratolesti v kapsách kabátu, z cípu kabátu si vyrobil rukavice, aby ukryl svoje stříbrné ruce.


dyž přišel do města, hledal zrovna královský kuchař kuchtíka a nemohl žádného k té službě sehnat. Tu mu přišel do rány Floriánek. I tak se ho zeptal, zda by tu službu za dobrý peníz nevzal. Floriánek souhlasil, ale měl podmínku, že nemusí nikdy sundávat klobouk, rukavice ani boty, neboť má ošklivou prašivinu a musel by se za ni stydět. To se kuchaři nezdálo, ale protože nikoho jiného nemohl sehnat, musel s tou podmínkou nakonec souhlasit. Pomyslil si, že ho stejně bude potřebovat jen v kuchyni a nikdo ho neuvidí.


ak to šlo nějaký čas. Floriánek byl pilný a plnil všechny úkoly, které na něj kuchař nakládal, tak pečlivě, že tento si ho zamiloval.


u se událo, že se množství rytířů a hrabat sešlo k takovému klání, při kterém se pokoušeli vystoupat na Skleněnou horu a krásné královské dceři, která nahoře čekala, podat svoji ruku a tak si ji vysloužit. Už mnozí o to marně usilovali, ale všichni sklouzli ještě daleko od cíle a dílem si k tomu zlomili vaz. Kuchtík prosil mistra kuchaře, zda by mu dovolil dívat se z dálky. Kuchař mu nechtěl odmítnout, protože byl tak věrný a přičinlivý, a tak řekl: "Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!" To mu Floriánek slíbil a pospíchal ke Skleněné hoře. Tam stálo rytířů a hrabat v plné zbroji se železnými botami a brzy se jali pěkně v řadě za sebou stoupat vzhůru. Avšak žádný z nich nedospěl dál než jen do půli cesty, popadali všichni dolů a někteří zůstali ležet mrtví. Tu si Floriánek pomyslel: "Co kdybys to také vyzkoušel?" Sundal si hned klobouk, kabát, stáhnul boty i rukavice, do ruky vzal měděnou ratolest a dříve než ho někdo zpozoroval, prodral se těmi zástupy a byl u Skleněné hory. Rytíři a hrabata před ním ustoupili zpět a stáli a užasli. Floriánek šel tou horou beze strachu vzhůru a sklo se pod jeho nohama měnilo ve vosk a nenechalo ho uklouznout. Když byl Floriánek nahoře, pokorně podal královské dceři měděnou větévku, obrátil se ihned zpět a pevně a bezpečně sestupoval dolů. A dříve než se davy vzpamatovaly, zmizel. Floriánek pospíchal do úkrytu, oblékl si svoje šaty a byl v mžiku zase v kuchyni. Brzy přišel kuchař a vyprávěl kuchtíkovi tu zázračnou událost, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a princezně podal měděnou větvičku a potom zmizel, pak se Floriánka ptal, zda to také viděl. Ten pravil: "Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!" Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: "Nu, potom bych musel být velký pán i já!"


ruhého dne chtělo opět ještě více rytířů a hrabat vyzkoušet svoje štěstí a shromáždili se pod Skleněnou horou. Floriánek opět prosil kuchaře, zda by mu dovolil tomu hemžení z dálky přihlížet. Kuchař mu nechtěl odmítnout a řekl: "Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!" To mu Floriánek slíbil a pospíchal na včerejší místo. Rytíři už začali vystupovat nahoru, avšak marně, všichni se zřítili dolů a mnozí z nich zůstali ležet mrtví. Floriánek dlouho neváhal a zkusil to i po druhé. Rychle si sundal šaty, vzal stříbrnou větévku a dříve než ho byl kdo zpozoroval, kde se tu vzal, kráčel tím davem, který se před ním rozestupoval a on pak klidně a bezpečně kráčel vzhůru po Skleněné hoře. Sklo bylo opět jako vosk, ve kterém zanechával stopy, a když byl Floriánek nahoře, uctivě předal královské dceři větévku ze stříbrného stromu. Princezna by ho ráda popadla za ruce, ale Floriánek se jí ihned vytrhnul a vydal se na cestu zpět; kráčel dolů a zase zmizel v davu. Natáhnul si šaty a pospíchal domů. Brzy přišel též kuchař a opět vyprávěl o té podivuhodné věci, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a princezně podal stříbrnou větvičku a potom zmizel; a pak se Floriánka ptal, zda to také viděl. Ten pravil: "Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!" Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: "Nu, potom bych musel být takový velký pán i já!"


řetího dne chtělo ještě jednou vyzkoušet svoje štěstí několik rytířů a hrabat a shromáždili se pod Skleněnou horou. Floriánek opět prosil kuchaře, zda by mu dovolil z dálky tomu hemžení přihlížet. Kuchař mu nechtěl odmítnout a řekl: "Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!" A Floriánek spěchal na svoje místo. Rytíři a hrabata se již o Skleněnou horu pokoušeli, ale marně, zřítili se všichni dolů a mnozí si k tomu zlámali vaz. Chlapec si pomyslel: "Ještě jednou bys to mohl také zkusit!" Shodil šaty, vzal zlatou větévku a pospíchal, ještě než by kdo zpozoroval, odkud vlastně přišel, skrze zástupy až ke Skleněné hoře a lidé se před ním rozestupovali. Tak stoupal Floriánek bezpečně a najisto opět vzhůru a sklo bylo opět jako vosk, ve kterém zanechával stopy. Když byl nahoře, uctivě předal královské dceři větévku ze zlatého stromu. Také jí nabídnul pravou ruku a ona ji s radostí uchopila a ráda by spolu s ním ze Skleněné hory dolů sestoupila, ale chlapec se jí vytrhnul a sestoupil dolů sám a opět rychle zmizel v tlačenici. Floriánek si oblékl šaty a pospíchal na své místo v kuchyni. Když přišel kuchař domů vyprávěl kuchtíkovi tu zázračnou věc, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a podal princezně zlatou větvičku a ruku ji nabídnul, ale pak se vytrhnul a sešel dolů sám a potom zmizel; a pak se Floriánka ptal, zda to také viděl. Ten pravil: "Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!" Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: "Nu, potom bych já musel být také takový pán!"


rál a princezna byli však velmi smutní z toho, že se ten krásný hoch nechtěl ukázat. Tu nechal král rozhlásit, že před něj musí předstoupit všichni mladíci jeho říše a ukázat se mu bosí, s nepokrytou hlavou a bez rukavic. Tak přišli, ale ten pravý, kterého hledal, mezi nimi nebyl. I jal se král vyptávat, zda v jeho říši už opravdu není žádný jinoch. Kuchař šel ihned ke králi a řekl mu: "Pane, já mám ještě jednoho kuchtíka, který mi věrně slouží, ale určitě není ten, kterého hledáte! Neboť on má zlou prašivinu a jen pod tou podmínkou vstoupil do mé služby, že rukavice, kabát, klobouk ani holínky nikdy nemusí sundávat." Ale král se chtěl přesvědčit a královská dcera se v koutku duše zaradovala: "Ano, to musí být on!" Kuchař tu musel posečkat a jeden sluha přivedl dovnitř kuchtíka, který byl opravdu celý špinavý. Král řekl. "Jsi to ty, kdo po třikráte vystoupal na Skleněnou horu?" "Ano, jsem to já!" odvětil Floriánek: "Taky jsem to svému pánovi vždy řekl." Kuchaři se při těch slovech zachvěla půda pod nohama a na chvíli ztratil zcela řeč, pak však řekl: "Ale jak můžeš takhle mluvit, Floriánku?" Ale král si toho nevšímal, nýbrž řekl: "Nu, dobrá! Ukaž hlavu, ruce a nohy!" Tu Floriánek sundal kabát, holínky, klobouk i rukavice a stál tu v celé své kráse. Podal královské panně ruku a ona mu ji stisknula a byla přešťastná.


rzy byla svatba a za nedlouho potom král předal Floriánkovi říši. "Nyní věříš, že jsem to byl já, kdo po třikráte na Skleněnou horu vystoupal?" zeptal se pak Floriánek kuchaře. "Čemu bych pak mohl věřit, kdybych tomuhle nevěřil?" řekl kuchař a prosil o prominutí. "Nyní se tedy staneš tím velkým pánem, jak jsi doufal, budeš dohlížet nad všemi kuchyněmi v říši." Mladá královna by ale ráda věděla, kde její manžel ty tři větévky, měděné nohy, stříbrné ruce a zlaté vlasy získal. "To ti mohu, moje milá, klidně ukázat," řekl mladý král jednoho dne: "sama uvidíš, jak se to událo."


htěl ještě jednou spolu se svojí ženou na ten kouzelný strom vystoupat a všechnu tu nádheru jí ukázat, avšak když na to místo přišli, ten strom tam nebyl a žádný člověk o něm vícekrát neslyšel ani ho neviděl.

Kouzelná loď

7. září 2007 v 13:25 | Dominik |  Pohádky


yl jednou jeden král a ten měl to nejpodivnější přání. Jednoho dne přikázal: "Ať mi postaví loď, která by dokázala po vodě i po zemi plout." Toho samého dne nechal jeho kancléř po celé říši heroldy rozhlásit: "Kdo dokáže králi takovou loď postavit, která bude moci plout po vodě i po zemi, dostane za ženu princeznu a stane se králem." Tahle zpráva se donesla i jednomu bohatému majiteli pily, který měl tři syny. Zavolal si je a řekl jim: "Vynaložím vše co mám; vyzkoušejte jeden po druhém takovou loď postavit." Synové upadli hned do hádky, který že loď první vyzkouší postavit, až otec rozhodl, že nejprve nejstarší tak má učinit.


ydal se Jakub s pacholky do lesa, aby tam pokáceli dřevo nutné ke stavbě lodi. Měli už pěknou řádku krásných jedlí srovnánu, když po lesní pěšině přišel stařík a prosil o kousek chleba. Mladý pilař mu, ale řekl: "Mám chleba jen pro sebe a své lidi a tobě nedám nic!" "Co to tu se svými lidmi děláš?" zeptal se stařík. "Loď, co dokáže plout po vodě i po zemi," zavrčel na něj Jakub. "Toho bohdá zanecháte!" odvětil stařík a šel dál. A jak řekl, tak se také stalo. Pracovali dlouho, ale takovou loď postavit nedokázali.


dyž nejstarší po tom nedokončeném díle přišel domů, vydal se do lesa ten prostřední syn, Tomáš. Slunce zapadalo a Tomáš si chtěl zrovna s pacholky oddechnout, když tu opět přišel ten stařík a prosil o chleba. "Pro cizí lidi žádný chléb nemám," dostal odpověď. Na to se stařec zeptal: "Co to tu se svými lidmi děláš?" "Loď, co dokáže plout po vodě i po zemi!" odvětil Tomáš. "Toho bohdá zanecháte!" odvětil stařík a šel dál. A měl pravdu. Také prostřední syn musel po tolikeré zbytečné námaze od díla upustit.


eď přišla řada na Honzu, toho nejmladšího. Svolal dělníky, vytáhli do lesa a tam přiložil i Honza ruku k dílu. V podvečer k němu přišel onen stařík a prosil jej o kousek chleba. "Rád," řekl Honza: "sedněte si ke mně." A podal mu chleba a sýr a pohár mu naplnil vínem. Stařec poděkoval a po chvíle se ho zeptal: "Co to tu se svými lidmi děláš?" "Loď, co dokáže plout po vodě i po zemi." odvětil Honza. "Tak, tak." pravil ten muž. "Moji dva bratři se o to již pokoušeli, ale nedařilo se jim." vyprávěl Honza. Stařec pokývnul: "Já vím. Taky ty to nikdy nedokážeš. Ale protože jsi z vás tří bratrů nejlepší, budeš mít to štěstí se o princeznu ucházet. Přijď na toto místo za tři dny v tuto hodinu a já ti takovou loď dám." Přesně v ten domluvený čas se stařík objevil a s ním i ona kouzelná loď, co po vodě i po zemi plout uměla. Jak byl chasník překvapen a samou radosti bez sebe. "Nu, nastup si!" řekl mu muž: "A šťastnou cestu!" Dříve než se Honza ohlédnul, aby svému dárci poděkoval, cizinec zmizel.


ak vystoupil na loď a dal se bez zdržování na cestu do hlavního města ke královskému paláci. Když tak na lodi přes zemi a vodou plul, uviděl před jedním lesem stát Lovce. Pušku měl založenu a mířil někam do nebes. Honza zastavil loď a zeptal se ho: "Na co míříš, příteli?" Lovec mu odvětil: "Chci střelit toho vrabce, který sedí za vsí na kostelní věži." Honza mínil: "To přeci není možné!" Ale střelec ho usadil: "S touhle puškou mohu každého ptáka, který bude čtyři sta hodin cesty daleko, trefit!" "Nechceš jet se mnou?" zeptal se ho Honza. "No to bych rád, ale já nemám žádné peníze." "Ty nepotřebuješ!" řekl mu Honza. Tak se Lovec posadil k němu do lodi a jeli dál společně.


ebyli dlouho na cestě, když narazili na muže, který měl na pravé straně znetvořené dlouhé ucho a měl jej položené na zemi. Honza zastavil loď a ptal se muže: "Copak si to počínáš s tím uchem?" "S ním mohu slyšet, co se v dálce čtyři sta hodin odsud povídá." "Tak si poslechni, co říkají na královském zámku." Chvíli Velkouchý naslouchal a pak pravil: "Povídá se zrovna o přání krále, který chce mít loď, aby po vodě i zemi uměla plout. Ale ministr říká, že něco takového postavit je nemožné." "Nechceš jet se mnou?" zeptal se ho Honza. "No to bych rád, ale já nemám žádné peníze." "Ty nepotřebuješ!" řekl mu Honza a nechal ho nastoupit a jeli dále.


rzy potkali jiného muže, který měl na nohách obrovské holínky. Honza zastavil loď a ptal se toho muže: "Proč máš tak velké holínky?" Muž odvětil: "V těch holínkách chodím rychleji něž vítr." "Nechceš jet se mnou?" zeptal se Honza. "No to bych rád, ale já nemám žádné peníze, abych ti cestu zaplatil." "Ty nepotřebuješ!" řekl mu Honza a jel s nimi i Běžec.


a nějakou chvíli uviděli čtvrtého muže, jak stojí na cestě. A z podolku mu kouká obrovská dřevěná zátka. Tomu se Honza velmi podivil a zastavil loď. Zeptal se muže: "Proč tam máš zastrčenou tu zátku?" "To má svůj dobrý důvod," odvětil ten muž: "neboť, když bych tu zátku vytáhnul, mohl bych celé království podělat." "Aha," řekl Honza: "nechceš jet se mnou?" "No to bych rád, ale já nemám žádné peníze a mnoho toho sním. "Ty nepotřebuješ!" řekl mu Honza: "Jen pojeď s námi!" Tak Muž se zátkou nastoupil na loď a jeli na královský dvůr.


dyž Honza připlul před zámek, předal tu loď i se čtyřmi muži do péče stráží a sám šel rovnou ke králi. Dvorně se uklonil a řekl: "Pane králi, dole mám loď, která dokáže plout po vodě i po zemi!" Tu se král zeptal: "Sám jsi ji vyrobil?" "Ano!" odvětil Honza. "Tak z té lodi vyřízni jeden kus a místo něj pak dej jiný!" poručil mu král. Tu řekl Honza: "Já jsem tu loď celou postavil, proč bych ji teď měl ničit a zase vyspravovat? To neudělám!" Když se král tímhle způsobem Honzy nezbavil, nechal povolat kancléře a radil se s ním, cože si počnou. Neboť král si myslil, že tomu hlupákovi přece nemůže svoji dceru dát za ženu. Kancléř mu poradil: "Musíte mu dát nesplnitelný úkol; řekněte, že mu dceru a říši dříve nedáte, dokud jej nesplní." "A jaký úkol, myslíš, aby byl nesplnitelný?" zeptal se král. "Pošlete ho ke studni, která odtud leží tři sta hodin cesty, aby vám během tři hodin přinesl džbán vody. Myslím, že od ženitby pak rád upustí!" Tato rada se králi líbila, nechal si tedy Honzu zavolat a řekl mu: "Poslouchej, musíš mi nejprve přinést džbán vody ze studny, která leží na hranicích mé říše. Budeš-li během tří hodin opět tady, pak dostaneš moji dceru a staneš se králem." "Staniž se!" řekl Honza a pospíchal na loď za svými druhy. "Natáhni svoje holínky!" volal na Běžce a poslal ho pro vodu.


ěžec utíkal jako vítr ke studni, naplnil džbán a chtěl se hned obrátit na zpáteční cestu, ale pak si pomyslel: "Času máš dost, chvíli si odpočineš!" Položil se pod strom a usnul. Uběhly dvě hodiny a Honza stál na lodi a čekal a čekal, ale Běžec nikde. Tu řekl tomu Velkouchému: "Poslechni si, kde Běžec vězí!" Velkouchý položil ucho na zem a chvíli poslouchal: "Usnul u studny, slyším, jak tam chrápe!" Tu popadnul Lovec pušku, nabil štěrčíkem a střelil tomu spáči těsně kolem hlavy, až mu ty kamínky kolem uší zasvištěly. To Běžce probudilo, utíkal tedy dál a právě včas s tím džbánem přiběhnul. Honza vodu zanesl králi a žádal jeho dceru a království. Nyní byl král opět v úzkých, neboť si byl nepomyslil, že Honza vodu ze studny tak rychle přinese. Protože ale žádné východisko neviděl, zeptal se Honzy nakonec: "Nechtěl bys místo princezny a mojí říše zlato?" Honza odvětil: "To může být, ale chci tolik zlata, kolik moje loď unese!" To mu král přislíbil, ale potají si nechal opět zavolat kancléře a řekl mu: "Jakmile Honza vypluje, pošlete za ním půl regimentu rudých husarů, aby mu to zlato zase vzali!"


ezitím královští sloužící tunu zlata za tunou nosili na loď. Když byla loď naložená, vydal se Honza i se svými pomocníky na zpáteční cestu. Když projížděli městskou bránou řekl Honza Velkouchému: "Ještě jednou si poslechni, co se teď na zámku povídá!" Velkouchý chvíli poslouchal a pak pravil: "Král vyslal zrovna půl regimentu rudých husarů, aby nám to zlato vzali a králi zpět přinesli." Netrvalo dlouho a ta rudá jízda byla tu. Když se dostatečně přiblížili tu Honza zavolal na Muže se zátkou: "Co myslíš, mohl bys těm husarům svoji odvrácenou tvář ukázat a zátku vytáhnout?" Onen se k tomu s velkou radosti hotovil. Vytáhnul zátku a tu to z něj vyletělo jako ohnivý plamen do dálky a rovnou na ty husary, že je to tak zle zřídilo, že oni netušili, co je to potkalo, a protože to více vydržeti nemohli, obrátili svoje koně a tryskem se vydali zpět na zámek. Když je král viděl se vracet a slyšel, že Honzovi to zlato nevzali, velmi se rozhněval a pravil: "Já jsem přeci věděl, že žlutí husaři toto nedokážou, proto jsem k tomu úkolu také rudé husary určil, ale jak vidím, moje rozkazy se tu neplní!!"


onza i se svými druhy dopluli šťastně a nerušeně domů, kde si to zlato spravedlivě rozdělili a každý měl tolik, že byl po celý svůj život zaopatřen

Jak jeden krejčík ke štěstí přišel

7. září 2007 v 13:25 | Dominik |  Pohádky
Bratři Grimmové



ěř či nevěř, ale i takový chudý krejčík to může dotáhnout daleko a dojít velké úcty, protože k tomu není třeba nic víc, než být ve správnou chvíli na správném místě a k tomu mít ještě štěstí. Jeden takový milý a zručný krejčovský tovaryš šel jednou na vandr, až přišel do hlubokého lesa, a protože neznal cestu, dočista se tam ztratil. Nastala noc a nebylo zbytí, musel si na tomto strašidelně odlehlém místě opatřit nějaký nocleh. Na měkkém mechu by se spalo arci doměkka a dosladka, ale strach před divou zvěří mu bral všechen klid, a tak se nakonec rozhodl, že přenocuje na nějakém stromě. Našel si jeden vysoký dub, vyšplhal až na jeho vrchol a děkoval Pánu, že při sobě nosí svoji žehličku, protože jinak by ho vítr, který se proháněl nahoře mezi listím, odfouknul pryč.


o několika hodinách ve tmě, které přečkal s nemalým třesením a strachováním, zpozoroval, že nedaleko září nějakého světýlko. Tu si pomyslel, že by to mohlo být lidské obydlí a tam by mu bylo jistě lépe než ve větvích stromu, a tak opatrně slezl dolů a šel za tím světlem. Dovedlo ho k malé chaloupce, spletené z rákosu a sítiny. Odvážně zaklepal, dveře se otevřely a uviděl stařičkého šedivého mužíčka, který na sobě měl kabát s pestrobarevnými záplatami. "Kdopak jste a co si přejete?" zeptal se skřehotavým hlasem. "Jeden chudý krejčík," odvětil jinoch: "který se v noci dostal do této divočiny a úpěnlivě vás prosí, zda by mohl přečkat noc ve vaší chýši." "Jdi svou cestou," odpověděl mužík nevrle: "s tuláky nechci nic mít, najdi si někde něco jiného." Po těch slovech chtěl zavřít dveře, ale krejčík ho chytil za šos kabátu a prosil tak úpěnlivě, že se ten stařec, který nebyl tak zlý, jak se dělal, nakonec nechal umluvit a vzal ho dovnitř, kde mu dal něco k jídlu a potom mu vykázal v jednom koutě místo na spaní.


navený krejčík nepotřeboval žádnou ukolébavku, spal jako dudek až do rána. Na vstávání ještě ani nepomyslil, když byl z dřímoty vytržen hlasitým řevem, který se sem vedral skrze tenké stěny chaloupky. Krejčík, kterého popadla nečekaná zmužilost, vyskočil, ve spěchu na sebe hodil šaty a pospíchal ven. Tam uviděl nedaleko chalupy velkého černého býka a krásného jelena, kteří se potýkali v tom nejurputnějším souboji. Vztekle proti sobě vyráželi s takovou silou, až se pod jejich kopyty třásla zem a vzduch se chvěl jejich řevem. Dlouho nebylo zřejmé, kdo z těch dvou má navrch, nakonec ale jelen proklál býka parožím a ten se strašlivým řevem padnul k zemi, kde ho jelen několik dalšími údery parožím dorazil. Krejčík, který ten souboj sledoval celý u vytržení, tam stál jako zkamenělý, když tu k němu jelen přiskočil a dříve než se k něčemu zmohl, nabral ho na své obrovském paroží a hnal se s ním přes hory i doly, loukami i lesem, houštinou i trnovím. A krejčíkovi nezbylo, než se oběma rukama pevně paroží držet a nechat se unášet napospas svému osudu. Ale myslel jen na to, jak by z té šlamastiky uniknul. Konečně se jelen zastavil u nějaké skalní stěny a krejčíka jemně setřásl dolů. Ten, víc mrtvý než živý, potřeboval delší čas k tomu, aby přišel zase k sobě. Když poněkud pookřál, udeřil jelen, který u něj po celou dobu klidně stál, parožím s velkou silou do skály a tu se objevily železné dveře, které se před nimi otevřely dokořán. Z nitra skály vyšlehly ohnivé plameny, doprovázené hustým dýmem, ve kterém krejčíkovi jelen zmizel. Jinoch nevěděl, co má dělat a kam se má podít, jak se z té pustiny dostane zpět mezi lidi. Zatímco tam tak nerozhodný stál, zazněl ze skály hlas, který volal: "Pojď dál a ničeho se neboj, tady se ti nic zlého nestane!"


rejčík sice váhal, ale pak jakoby poháněn nějakou tajemnou silou, hlas poslechl a prošel železnými dveřmi a ocitnul se v obrovském sále, jehož strop, stěny i podlaha byly z kvádrů zářícího křišťálu a na každém z nich byly vytesány nápisy v neznámém jazyce. Překvapeně si to vše prohlížel a měl zrovna v úmyslu, vyjít zase ven, když znova uslyšel ten hlas, který mu řekl: "Jdi na ten kámen, který leží ve středu sálu, čeká tě tam velké štěstí." Protože mezitím nabyl další kousek odvahy, tak ten rozkaz bez váhání splnil.


u se začal kámen pod jeho nohama hýbat a pomalu klesat dolů do hlubin. Když se konečně zastavil a krejčík se rozhlédnul, nacházel se v dalším sále, který byl rozsahem stejný jako ten první. Ale zde toho bylo ke koukání a obdivování daleko více. Na stěnách byly do kvádrů křišťálu vytesány výklenky, ve kterých stály skleněné nádoby, které byly naplněny nějakou barevnou tekutinou či modravým kouřem. Na podlaze sálu proti sobě stály dvě velké skleněné truhly, které vzbudily jeho zvědavost. V té první uviděl krásnou budovu, podobnou nějakému zámku, obklopenou hospodářskými budovami, stájemi, stodolami a množstvím jiných věcí. Všechno bylo malé, ale nadmíru pečlivě a jemně vypracováno, nu vypadalo to jako dílo mistrovské ruky, která je uvykla nejvyšší přesnosti. Ještě dlouho by nedokázal odtrhnout oči od téhle podivuhodnosti, kdyby znovu neuslyšel ten hlas, který ho vyzýval, aby obrátil svoji pozornost k protější truhlici.


aké bylo jeho překvapení, když uvnitř uviděl překrásnou dívku. Ležela tam, jakoby spala a zahalená byla v drahocenném plášti ze svých dlouhých plavých vlasů. Oči měla pevně zavřené, ale živá barva jejího obličeje a ňadra, která se zvedala nahoru a dolů, nedávaly žádnou pochybnost o tom, že žije. Krejčík si všechnu tu krásu prohlížel s bušícím srdcem, když tu pojednou dívka otevřela oči a při pohledu na něj sebou trhla. "Spravedlivé nebe," vykřikla: "mé vysvobození se blíží! Rychle, rychle, pomoz mi z mého vězení, když odstraníš petlici na mé skleněné rakvi, jsem vysvobozena." Krejčík poslechnul bez váhání a ona pak zvedla skleněný poklop, vystoupila ven a pospíchala do kouta sálu, kde se ležel široký plášť, do kterého se zahalila. Potom se posadila na jeden kamenný kvádr a pokynula mu, aby šel k ní, vtisknula mu přátelský polibek na ústa a řekla: "Můj dlouho vytoužený osvoboditeli, přivedlo tě ke mně dobré nebe, aby ukončilo mé trápení a počalo tvoje štěstí. Ty jsi můj nebesy určený manžel a život strávíš v samé radosti, zahrnován mou láskou a všemi pozemskými statky. Sedni si sem a naslouchej mému vyprávění.


sem dcera jednoho bohatého hraběte. Moji rodiče zemřeli, když jsem byla mladičká a ve své poslední vůli mne poručili do péče mého staršího bratra, u kterého jsem dospěla. Něžně jsme se milovali a byli jsme za jedno v tom, že se nikdy nerozloučíme a do konce života zůstaneme spolu. V našem domě nebyla o společnost nikdy nouze, sousedé a přátelé nás hojně navštěvovali a my jsme se z té vší přátelské náklonnosti nad míru radovali. Jednoho večera dorazil na náš zámek nějaký cizinec a pod záminkou, že se připozdívá a on už nedojede do města, poprosil o nocleh. Jeho prosbě jsme dvorně vyhověli a on nás pak během večeře bavil svým barvitým a spletitým vyprávěním. Můj bratr v něm nalezl velké zalíbení, a tak ho požádal, aby se u nás pár dní zdržel, k čemuž po krátkém váhání svolil. Teprve pozdě v noci jsme vstali od stolu, cizinci ukázali jeho komnaty a já jsem pospíchala složit svoje unavené údy do měkkých peřin.


otva jsem trošku zdřímnula, tu mě vzbudily tichounké zvuky něžné hudby. Nechápala jsem, odkud přichází, tak jsem chtěla zavolat svoji komornou, která spala ve vedlejším pokoji, ale ke svému překvapení jsem zjistila, že mi na hrudi leží nějaká můra, nějaká neznámá síla mi odňala řeč a já ze sebe nemohla vydat sebemenšího hlásku. Pak jsem uviděla ve světle noční lampy, jak skrze pevně zavřené dveře vešel do mé komnaty ten cizinec. Přistoupil ke mě a řekl mi, že přivolal pomocí kouzla tu líbeznou hudbu, aby mě probudila, a prolomil se skrze všechny zámky jen proto, aby mi nabídnul svoje srdce i ruku. Můj odpor proti jeho kouzelnému umění byl ale tak velký, že jsem ho nepokládala hodna odpovědi. Zůstal u mne nějakou dobu stát bez pohnutí, pravděpodobně čekal na příznivou odpověď, když jsem ale dál mlčela, rozhněval se a vyhrožoval mi, že se pomstí a potrestá moji pýchu, a potom moji komnatu opustil. Noc jsem přečkala nanejvýš neklidně a usnula jsem teprve nad ránem.


dyž jsem se probudila, pospíchala jsem za bratrem, abych mu vyprávěla o tom, co se stalo, ale v jeho pokoji jsem ho nenašla a sluha mi řekl, že se už za úsvitu s tím cizincem vydal na lov. To nevěstilo nic dobrého. Rychle jsem se oblékla, nechala jsem osedlat koně a ujížděla jsem, doprovázena jediným sluhou, do lesa. Sluhův kůň klopýtnul, a protože si zlomil nohu, nemohl mě následovat. Aniž jsem se tím zdržovala, pobídla jsem koně a hnala se dál a za pár minut jsem viděla, jak mým směrem přichází ten cizinec a na provaze vede krásného jelena. Zeptala jsem se ho, kde nechal mého bratra a kde přišel k tomu jelenovi, z jehož velkých sametových očí kanuly slzy. Místo, aby mi odpověděl, začal se hlasitě smát. To mě rozzlobilo na nejvyšší míru, vytáhla jsem pistoli a na toho netvora vystřelila, ale kulka se od jeho hrudi odrazila a zabila mého koně. Padla jsem k zemi a ten cizinec zamumlal nějaká slova, kterými mě omámil do bezvědomí.


dyž jsem zase přišla k sobě, ležela jsem v podzemním hrobě ve skleněné rakvi. Ten mistr černé magie se ještě jednou objevil a řekl mi, že mého bratra proměnil v jelena, můj zámek se vším kolem zmenšil a uzamknul do druhé skleněné truhlice, moje lidi proměnil v barevný kouř a uvěznil do skleněných lahví. Jestli mu chci být nyní po vůli, je pro něj lehké vše vrátit do původního stavu, stačí ty lahve jen otevřít a vše se vrátí do své skutečné podoby; ale já mu opět neodpověděla. Tak zmizel a nechal mě ležet v mém vězení a já upadla do hlubokého spánku. Mezi obrazy, které procházely mou duší, byl také jeden útěšný, že přijde nějaký mladý muž a osvobodí mě, a když jsem dnes otevřela oči, tak jsem uviděla tebe a věděla, že se můj sen splnil. Pomoz mi tento příběh dokončit. Nejprve musíme přesunout tu skleněnou truhlici, ve které je zámek, na ten kamenný kvádr, na kterém ses dostal sem."


ak se kámen s truhlicí, pannou i krejčíkem zvedl do výše a vynesl je stropním otvorem do horního sálu, odkud truhlici vynesli před jeskyni. Panna otevřela její poklop a pak jen v úžasu zírali, jak vše roste velkou rychlostí do původní velikosti. Potom se vrátili do podzemního sálu a vynášeli kouřem naplněné láhve. Sotva nějakou láhev otevřeli, vystoupal z ní modrý kouř a změnil se v živého člověka, ve kterém poznala některého ze svých sloužících. Ale největší radost zavládla, když z lesa přišel její bratr, který v podobě býka čaroděje zabil a změnil se zpět v člověka.


eště toho dne podala krásná panna v souladu se svým slibem šťastnému krejčíkovi ruku u oltáře.

Chytrý Martin

7. září 2007 v 13:24 | Dominik |  Pohádky

yl jednou jeden chudý nádeník, který měl tři syny. Každý se učil nějakému řemeslu, jeden měl být tkalcem, druhý krejčím a ten třetí ševcem. Švec byl ten nejmladší, ale také nejchytřejší, proto mu všichni říkali Chytrý Martin.


dyž skončila jejich učednická léta, poslal je otec na zkušenou do světa. Protože byl ale velmi chudý, nemohl jim s sebou dát nic jiného než staré kožené pouzdro, ve kterém byla vidlička, nůž a lžíce. A přece i s tím málem byli bratři spokojeni a táhli do širého světa s veselou. Večer prvního dne jejich putování dorazili do jednoho vesnického hostince. Dříve než šli druhého rána dál, rozhodli se, že si jeden každý vybere svoji cestu a ode dneška za pět let se zase setkají v hostinci u toho stolu. Potom si obapolně popřáli štěstí a srdečně se rozžehnali.


dyž Chytrý Martin nějakou chvíli vandroval, přišel k jednomu kamennému mostu a když na něj chtěl vstoupit, kde se vzal, tu se vzal nějaký chlap a zhurta na něj uhodil: "Co tu hledáš a kampak jdeš?" Chytrý Martin odvětil: "Já jsem švec a jsem na vandru a hledám práci!" "Vida." zabručel cizinec. "Ano," kývnul Martin: "ale teď mi řekni ty, kdo jsi a na koho tu číháš?" Tu se muž divoce zašklebil: "Já? Já jsem loupežník!" "Tak?" řekl Martin udiveně: "To je mi ale podivné řemeslo, vynáší to vůbec?" "To si myslím!" rozesmál se loupežník "Určitě více než to tvoje!" "Vida, vida!" zvolal Martin překvapeně: " Myslíš, že bych se mohl také vyučit loupežníkem?" "Nu, vyučíš se snadno, když jsi chlap od rány." odvětil loupežník. "Nechej mne tu! Chci se stát loupežníkem." zaprosil Martin. "Nu, já bych tě tu nechal, ale do tlupy tě může vzít jen náš náčelník a ten tu zrovna není."


ak Chytrý Martin čekal tři dny, dokud se loupežnický kapitán nevrátil domů a jeho přání nevyslyšel. Pokýval hlavou a řekl: "Nu dobrá, vezmu tě. Ale nejdříve musíš složit zkoušku, abys prokázal svoji šikovnost." "To nezaškodí! Za pár hodin jsem tu a pak uvidíš, že mne rád přijmeš." řekl Chytrý Martin a kráčel po mostě zpět do lesa. Tu uviděl jít po cestě nějakého řezníka, který s sebou vedl tele. Chytrý Martin se plížil podrostem po vedlejší cestičce a získal tak nepozorovaně náskok. Pak se vrátil zpět na cestu, kudy musel za chvíli projít řezník s teletem, vytáhnul nůž, vidličku a lžíci z pouzdra a pohodil prázdné pouzdro na cestu. Pak ušel kousek cesty a hodil na cestu vidličku, po nějaké chvíli zase lžíci a nůž. Pak se nablízku ukryl a čekal, dokud neuviděl mezi stromy přicházet řezníka s teletem. Ten právě přišel ke koženému pouzdru, zvedl je, prohlédnul si je a pomyslil si: "Co s prázdným koženým pouzdrem? Nestojí to ani za zvednutí!" A hodil ho zpět na cestu a kráčel dál. Za malou chvíli přišel k místu, kde ležela vidlička, jen si ji tak z výšky prohlédnul a šel dál bez toho, že by se pro ni sehnul. Když ale za další chvíli našel nůž a lžíci, obojí zvednul a schoval do kapsy. "Nu nebylo by špatné mít celý příbor i s tím pouzdrem!" zapřemýšlel, uvázal tele ke stromu a utíkal zpět, aby si vzal vidličku i pouzdro. Mezitím vyskočil Chytrý Martin ze svého úkrytu, odvázal tele a hnal je do lesa. Přitom ustavičně žalostně bučel zrovna jako to tele. Když se řezník vrátil na místo, kde uvázal tele, nenašel ho a pomyslil si: "Určitě se utrhlo a uteklo." A šel za tím bučením, které slyšel vycházet z lesa.


hytrý Martin mezitím přišel k rybníku, tele zabil, uříznul mu hlavu a tu hodil do vody. Potom se ukryl v křoví a žalostně bučel. Když řezník vyšel z lesa na břeh rybníka, myslel si, že tele vběhlo do vody a teď vystrkuje hlavu. Proto se rychle svléknul a skočil tam, aby ho zachránil. Zatímco se plácal ve vodě, vyskočil Chytrý Martin z úkrytu, vzal řezníkovy šaty a s tím i vše, co bylo uvnitř, a jako vítr uháněl pryč. Potom vše vyprávěl loupežnickému náčelníkovi, jak se to seběhlo. S tím mistrovským kouskem byl tento velmi spokojen a vzal Chytrého Martina do tlupy a netrvalo to dlouho a Chytrý Martin byl nejšikovnější a nejodvážnější loupežník široko daleko.


dyž uplynulo těch pět let, pomyslil Chytrý Martin na ujednání, které uzavřel se svými bratry. Oblékl si nádherné šaty, od svého kapitána si půjčil kočár a koně a jel k hostinci. Jeho dva bratři už tam seděli u stolu, ale nepoznali ho, dokud se jim sám nedal poznat. To vám bylo radostné shledání! Chytrý Martin nechal nanosit pečeni a víno, a tak se spolu dobře poměli a veselili se až do pozdní noci.


rovna té noci se událo, že loupežnický náčelník byl i s celou bandou dopaden. Chytrý Martin byl jediný, kdo biřicům unikl. Tu nechal král rozhlásit, že tomu, kdo Chytrého Martina přivede živého či mrtvého, dá jako odměnu jeden tisíc dukátů. Chytrý Martin to sám slyšel druhého rána vyvolávat, když seděl s bratry u snídaně. "Slyšíte? Na tisíc dukátů si cení král moji hlavu! Ty získám já, na to vezměte jed!" zasmál se Chytrý Martin. Prodal kočár i s tím krásným koněm a koupil si starý kramářský vůz. Naložil ho sudy s kořalkou, natáhnul si rozedrané šaty a vyjel ze vsi, aniž ho kdo byl poznal. Zvesela jel dál až přijel k mostu, který hlídalo dvacet pět husarů, aby na rozkaz krále chytilo Chytrého Martina. Ten se dlouho nerozmýšlel. Dělal jakoby byl opilý, zpíval a řval a potácel se za vozem z jedné strany cesty na druhou. Zrovna před mostem, uhodil koně tak silně, že ten se leknul a uskočil a kolo vozu se dostalo do příkopu a vůz sám se převrátil. "Ach, já ubohý muž! Já ubohý!" naříkal Chytrý Martin a pokoušel se vůz zase postavit: "Teď je všechno vniveč! A taková výtečná kořalka! Pomozte mi přeci, vojáčkové! Já na nějakých těch pár žejdlíků nehledím!" Tu husaři statečně přiložili ruce k dílu a Chytrý Martin jim jako poděkování dal každému pořádnou holbu kořalky a stále jim doléval, až byli ti husaři tak opilí, že ani mluvit nemohli a jeden po druhém padali jako žoky do příkopu. Chytrý Martin z vozu vytáhnul dvacet pět kuten mnichů kapucínů a ty kutny husarům obléknul, naskládal je na vůz a jako pytle plné otrub je pod rouškou tmy zavezl do královské strážnice.


ovedete si představit, jak ráno král kulil oči, když ve strážnici našel kapucíny. Ptal se všech sluhů, pacholků a dvořanů, zda v noci něco podezřelého neviděli či neslyšeli, ale nikdo nic nevěděl. Tu princezna řekla: "To nemohl udělat nikdo jiný než Chytrý Martin!" "Že mě to hned nenapadlo!" řekl král a ťuknul se do čela: "Jsi chytrá, moje dítě, poraď mi, jak bych mohl Chytrého Martina chytit?" "Zdá se mi, že to nemůže být zase tak těžké." odvětila princezna: "Uspořádej na zámku ples a po podlaze tanečního sálu nechej rozházet zlaťáky. Chytrý Martin nebude na tom plese určitě chybět a když uvidí zlato, nebude ho moci jen tak nechat ležet, nýbrž ho zvedne a strčí do kapsy. Pak ho lehko poznáš a můžeš ho dopadnout." Ta dceřina rada se králi arci zalíbila a nechal křížem krážem celou zemí rozeslat heroldy, aby sezvali kde koho na velký ples. Dříve než se hosté dostavili, nechal po sále rozházet plný měšec zlata, jak mu poradila princezna.


opravdu - brány zámku byly otevřené sotva chvíli a už se v nich zjevil Chytrý Martin, v tom nejdrahocennějším šatě a doprovázen jedním sluhou. Ale nikdo nevěděl, kdo je ten cizinec. Když viděl Chytrý Martin zlaťáky na podlaze sálu, pomyslel si: "Těm by se leželo měkčeji v mé torně než na těch tvrdých prknech." A přemýšlel, jak by ty zlaté ptáčky polapil bez toho, že by při tom lapili oni jeho. Když skončil první tanec, šel ven ke svému sluhovi a poručil mu, aby mu kvapem sehnal smůlu. Pak tu smůlu rozehřál, natřel si s ní podrážky bot a šel zpět do sálu a tancoval, jednu chvíli dokonce i s krásnou princeznou. Pokaždé, když byl tanec u konce, opustil sál a venku poručil sluhovi, aby mu sundal z podrážek zlaťáky, které se přilepily na smůlu.Tucetkrát, možná ještě vícekrát, to tak vyvedl a přinesl z sálu pěknou hromádku zlata bez toho, že by si ho tajní královi špehové vůbec všimnuli a jako zloděje ho odhalili. Naopak. Chytrý Martin měl daleko cennější úlovek než pár dukátů. Neboť princezna ho dobře poznala a ten statný a odvážný jinoch se jí tak líbil, že s jiným už tancovat nechtěla. Když ples pomalu končil, vzala potají na stranu a řekla: "Buď opatrný, Chytrý Martine, můj otec usiluje o tvůj život. Ale buď bez starostí, já vše přivedu ke šťastnému konci.


les byl u konce a Chytrý Martin nebyl ani poznán ani dopaden. "Chybí více jak třicet dukátů!" řekl král druhého dne dceři: "Jak se to mohlo stát? To je pro mne záhada! Kdybych jen věděl, jak toho chlapa dostat do rukou! Nemůžeš mi dát ještě nějakou radu, dítě moje?" Tu se princezna na malou chvilku zamyslila a řekla: "Uspořádej turnaj a vítězi slib za odměnu moji ruku, Chytrý Martin se toho souboje určitě zúčastní a vyhraje. Takto ho zajisté poznáš a můžeš ho uprostřed svých rytířů a dvořanů lehce zajmout." "Ano, tak to udělám!" řekl král a zavolal písaře a nechal vypsat velký turnaj a k tomu slíbil, že vítěz dostane jeho jedinou dceru za ženu. Tu se na turnaj sjížděli knížata, hrabata, rytíři a jiní šlechtici ze všech čtyř světových stran a bili se statečně, neboť každý z nich by si rád zasloužil královskou dceru. Ale ten, kdo zvítězil, nebyl nikdo jiný než Chytrý Martin. Místo toho však, aby ho král zaslíbil své dceři, chtěl ho spolu se shromážděnými vojáky svázat a vrhnout do temného žaláře. Tu ale k Chytrému Martinovi přistoupila princezna, přede všemi ho políbila a řekla: "Toho chci za muže a žádného jiného! Abyste otče věděl, já ho miluji a vy musíte nyní dodržet své královské slovo!" "Staniž se!" volali dvořané a rytíři, hrabata i knížata, přistoupili a šťastnému páru tisknuli ruce. Tak přišel i král a dal jim oběma požehnání.


rzy nato slavili svatbu. A tak dostal Chytrý Martin, který byl kdysi pouhý ševcovský tovaryš, za ženu princeznu a nakonec byl králem v jednom velkém království

1.kolo-Soutěž o nej blog-Hlasujte zde

3. září 2007 v 13:16 | Dominik
Tak a je to tady začíná se soutěž o nejlepší blog.
10.9. budu ukončeno 1.kolo a polovina blogů , co měla nejmín bodů vypadnou..
Tak hlasuj at nevypadneš...

Soutěž o nejlepší blog 1.9. do 10.9.-Přihlášení

1. září 2007 v 12:14 | Dominik
Ahojte tak je tu další soutěž o nejlepší blog.
Soutěž bude probíhat takhle: 1)napiš adresu svého blogu
2)jméno a příjmení
Každých deset dní se vyřadí polovina nejhorších blogů , které budou mít nejméně hlasů.
3.9.začne soutěž.

Balík 2

1. září 2007 v 12:11 | Dominik |  Java Hry
The Munsters Pinball
Pán prstenů - stezky mrtvých
Playman world soccer
Playman winter games
Playman summer games 2
Playman power games
Playman beach volley
Platinum Sudoku
Platinum solitaire
Metal slug
Magic Ball 2 Mobile

Download (1,3Mb)
21.01.2007 16:59
3D Kamasutra
3D beach minigolf
Age Of Empires 2
Casino royale
Crash twinsanity
Saints row
SWAT sniper
The Sims 2
Alonso racing 2006

Download

Balík

1. září 2007 v 12:10 | Dominik |  Java Hry
Bulldozer
Call Of Duty 2
Colin McRae 2005
Doom
NFS: Most Wanted
Eon The Dragon 2
GangStar Crime Sity
Ghost Recon 2
Heli strike advanced air combat
Ice Age 2
Johnny Crash Does Texas
Kyranda
LOST
Manic medic
Need For Speed Carbon
Rally Evolution 3D
Sonic
Townsmen 4
V-Rally 3D
Worms 2

Download (5,5Mb)
22.04.2007 14:03
Xerxes CZ
The Sims 2: Pets
Spy Hunter CZ
Roller Coaste Ticoon
Erotic Galaxy

Download (1,6Mb)
22.03.2007 14:21
Americas Army Special
Chessmaster 2004
Arcade Park
Pamela Anderson
Mr been mini racer
Houser Akademie
3d Autobahn
Fou Play
Garfield 2
Chess Buddy
Lemmings
ZBall

Download (1,7Mb)
01.03.2007 13:18
Duke nuken: biquiny project
Fifa 2007
PGR
Playman Beach Volleybal 3D
Tona hawks amrican
Wolfmoon
Rainbow Six: Vegas
Glory of the Roman Empire

Download (1,3Mb)
23.02.2007 17:29
2006 real footbal 3D
Asphalt Urban 3 - Street rules
Airstrike 1944
AND1 Street basketball
Brain Challenge
Bubble Bash
Deal or No Deal
Diamond Rush
DogZ
Domino Fever
Gangstar Crime City
Miami Nights
Midnight Casino
M.I. III
Naval Battle
Open Season
Christmas Midnight Pool
KingKong Pinball
Meteos Astro Blocks
Platinum Kakuro
Platinum Mahjong
Platinum Sudoku
Special Crime Unit
Rayman 4
Sexy Blocks
Sexy Poker 2006
Sexy Poker Models
Sexy Vegas
Paris Hilton Diamond Quest
Rainbow Six Vegas
Splinter Cell Double Agent
Tropical Madness
War of the Worlds

Download (11,7Mb)
19.02.2007 15:54
Chcete být milionářem 1
Chcete být milionářem 2
Chcete být milionářem: Celebrity

Download (0,3Mb)
21.01.2007 17:56
Truck
Supermario
RPS online
NFS Carbon
FIFA Street 2
Domino fever
Caeser
Bikini Beach Party
Becherovka

Download (1,5Mb)
21.01.2007 17:44
Warcraft 3
Tom and Jerry: Cheese Chase
Sim City
Scooby Doo 2: Dark Dungeons
RTL Racing 2005
Rayman raving rabbids
James Bond: Casino Royale
Fast and furious 3D
Fantasy warrior 2: good
Eon the dragon 2
Dinoworld
Cyberblood
Cubis
Cat in pingutopia
Call Of Duty 3
Caesar
Bounce
Asphalt 3
Anakonda
3D superball

Download (3,3Mb)

Simsnovi

1. září 2007 v 12:07 | Dominik |  Seriály 3gp

Simpsonovi

Simpsonovi - obrázekKdo by neznal slavného Homera?? Jeho celé jméno je Homer Jay Simpson. Je mu 36 let. Pracuje v jaderné elektrárně, konkrétně v sektoru 7G. Váží asi 110 kg. V mozku má zaraženou voskovku, kterou tam strčil v mládí nosem. Má rád koblihy a pivo Duff. Nejlepšími přátely jsou Barney, Lenny, Carl a Vočko.





Simpsonovi - Hezkej večer

Simpsonovi - Homer drzi hladovku

Simpsonovi - Radioaktivní muž

Simpsonovi - Školní večírek

Simpsonovi - Kouzelník z Evergreen Terrace


Další linky:
http://www.uloz.cz/show/file/72-01-06_-_Smutn__L_za.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/73-04-03.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/74-08-22_-_V_tebe_v___me____Marge.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/75-09-02_-__editel_Skinner_a_ser_ant_Skinner.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/334-10-04_-_Speci_ln___arod_jnick__d_l_IX3gp
http://www.uloz.cz/show/file/335-10-02_-_Kouzeln_k_z_Evergreen_Terace.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/336-09-22_-_Kam_s_odpadem.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/337-09-20_-_Trable_s_trilionem.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/77-09-05_-_Pistoln_kova_rodina.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/338-09-16_-_Ponorkobus.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/339-09-13_-_Radost_ze_sekty.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/340-09-06_-_Bart__televizn___oumen.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/530-01-09_-_Ve_v_ru_v__n_.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/531-05-14_-_L_za_proti_mluv_c__panence.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/532-05-16_-_Homer_miluje_Flanderse.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/533-05-17_-_Bart_dostane_slona.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/534-05-18_-_Burns_v_d_dic.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2449-_10-03_-_Bart_v__loze_matky.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2450-_10-07_-_L_za_m__jedni_ku.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2453-_10-08_-_Homer_Simpson_a_ledvina.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2454-07-06_-_3F04_-_Speci_ln___arod_jnick__d_l_6.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2478-_10-06_-___astn__doba_hippies.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2479-07-07_-_3F05_-_Tlou_t_k_Homer.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2481-09-01_-_4F22_-_M_sto_New_York_versus_Homer_Simpson.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2483-09-03_-_3G02_-_L_zin_saxofon.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2484-09-11_-_5F24_-_V_ichni_zp_vaj__a_tan__.3gp
http://www.uloz.cz/show/file/2485-09-16_-_5F12_-_Jak_nap_lit_poji__ovnu.3gp

Ztraceni

1. září 2007 v 12:07 | Dominik |  Seriály 3gp

Ztraceni

Ztraceni - obrázekČtyřicet osm cestujících, kteří přežili havárii dopravního letadla na trase Los Angeles - Sydney, se ocitne na opuštěném ostrově uprostřed oceánu, tisíce kilometrů od civilizace. Naděje na záchranu jsou téměř nulové. Šest hodin před katastrofou totiž letoun ztratil spojení, změnil kurs a letěl tisíce mil neznámou trasou...




1. serie
01.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_13gp/;6411119;;/fileinfo.html 
02.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_23gp/;6411120;;/fileinfo.html 
03.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_33gp/;6411123;;/fileinfo.html 
04.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_43gp/;6411127;;/fileinfo.html 
05.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_53gp/;6411129;;/fileinfo.html 
06.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_63gp/;6411130;;/fileinfo.html 
07.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_73gp/;6413809;;/fileinfo.html 
08.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_83gp/;6413810;;/fileinfo.html 
09.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_9mp4/;6413812;;/fileinfo.html 
10.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_103gp/;6413814;;/fileinfo.html 
11.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_113gp/;6413817;;/fileinfo.html 
12.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_123gp/;6413819;;/fileinfo.html 
13.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_133gp/;6416174;;/fileinfo.html 
14.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_143gp/;6416175;;/fileinfo.html 
15.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_153gp/;6416176;;/fileinfo.html 
16.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_163gp/;6416177;;/fileinfo.html 
17.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_173gp/;6416179;;/fileinfo.html
18.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_183gp/;6416180;;/fileinfo.html
19.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_19mp4/;6416181;;/fileinfo.html 
20.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_203gp/;6416182;;/fileinfo.html 
21.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_21mp4/;6416185;;/fileinfo.html 
22.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_1_22mp4/;6416187;;/fileinfo.html

2. série

01.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_1mp4/;6349952;;/fileinfo.html
02.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_2mp4/;6349953;;/fileinfo.html 
03.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_3mp4/;6350175;;/fileinfo.html 
04.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_4mp4/;6350176;;/fileinfo.html 
05.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_5mp4/;6350178;;/fileinfo.html 
06.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_6mp4/;6350179;;/fileinfo.html 
07.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_7mp4/;6350180;;/fileinfo.html 
08.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_8mp4/;6352463;;/fileinfo.html 
09.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_9mp4/;6357677;;/fileinfo.html 
10.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_10mp4/;6357924;;/fileinfo.html 
11.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_11mp4/;6396619;;/fileinfo.html 
12.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_12mp4/;6396725;;/fileinfo.html 
13.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_13mp4/;6396860;;/fileinfo.html 
14.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_14mp4/;6396989;;/fileinfo.html 
15.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_15mp4/;6397167;;/fileinfo.html 
16.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_16mp4/;6397315;;/fileinfo.html 
17.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_17mp4/;6402223;;/fileinfo.html 
18.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_18mp4/;6402396;;/fileinfo.html 
19.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_19mp4/;6411112;;/fileinfo.html 
20.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_203gp/;6411113;;/fileinfo.html 
21.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_213gp/;6411114;;/fileinfo.html 
22.dil - http://files.filefront.com/Ztraceni_2_223gp/;6411116;;/fileinfo.html

Happy tree friends

1. září 2007 v 12:05 | Dominik |  Seriály 3gp

Happy Tree Friends

Happy Tree Friends - obrázekLegrace až do roztrhání těla !!! HTF, nebo taky Happy Tree Friends, je animovaný seriál, ve kterém se zvířátkům dějí různé, mnohdy velice ošklivé věci. A máme tu dalších 21 3gp videí, jež si můžete zdarma stáhnout a poté přesunout na svůj mobilní telefon.





Co je Andy ?

1. září 2007 v 12:03 | Dominik |  Seriály 3gp

Co je Andy ??

Co je Andy ?? - obrázek(What's with Andy ?) Chlapec Andy Larkin se touží stát nejlepším šprýmarem na svete a je odhodlán pro to udelat cokoliv...
Kreslený seriál, Kanada, 2001.






Studený Kámen http://www.uloz.cz/show/file/1176-Co_1_.je.Andy.Studeny_kamen.TVrip.SVCD__1_.3gp

Námluvy v Eastgeklu
http://www.uloz.cz/show/file/1023-Co_1_.je.Andy.Namluvy_v_Eastgeklu.TVrip.SVCD.3gp

Melissa
http://www.uloz.cz/show/file/1022-Co_1_.je.Andy.Melasa.TVrip.SVCD.3gp

Den vtípků a závodění
http://www.uloz.cz/show/file/1021-Co_1_.je.Andy.Den_vtipku_a_zavodeni.TVrip.SVCD.3gp