close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2007

Hrůza s e-mailu

16. srpna 2007 v 8:34 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Hrůza s e-mailu
Asi před rokem v pátek jsem dostala e-mail. Byly v něm otřesné fotky holky, která spáchala sebevraždu. Také v něm stálo, že pokud tento mail nepošlu 10 lidem do 7 dnů, tak si mě to mrtvé děvče najde. Já na tyto věci nevěřím a ihned jsem ho smazala. To byla chyba! Přesně za týden jsem měla volné odpoled­ne, tak jsem k nám pozvala kamarádku. Když jsem šla ze školy, připadalo mi, že se za mnou někdo plíží, ale jakmile jsem se otočila, nikdo tam nebyl. S nepříjemným pocitem jsem šla dál. Těsně před domem zvuky ustaly. Oddychla jsem si. Vešla jsem do předsíně a najednou se přede mnou zjevila ta dívka z e-mailu. Začala jsem křičet, ale ona se ke mně přibližovala víc a víc. Na poslední chvíli zazvonila kamarádka a mrtvola zmizela. Věřte nebo ne, tohle se opravdu stalo! Veruš
...Některé jsou opravdu hrozné co...

Strašidelná noc

16. srpna 2007 v 8:33 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Strašidelná noc
Jednou jsme byly s kamarádkou u dědy na vesnici. Ro­diče s dědou odešli na jednu oslavu a my jsme měly dům samy pro sebe. Chvíli jsme se dívaly na tele­vizi, ale potom jsme už byly unavené a tak jsme šly spát, Asi kolem jedné v noci někdo škrábal na okno. Myslelo jsem, že to jsou rodiče, kteří se nemůžou dostat domů. Vzala jsem bater­ku a šla se podívat ven. Osvětlení, které je podél hlavní cesty už dávno zhaslo. Vyšla jsem na silnici a zavolala: "Je tu někdo? Ale nic se neozývalo. Už jsem se otáčela k odchodu, když jsem ale uslyšela šelest ze staré zahrady naproti. Zasvítila jsem tam baterkou a přísahala bych, že jsem tam vi­děla postavu s černou kápí a z pod kápí svítily dvě červené oči! Začala jsem šílené ječet a letěla zpátky domů. Zamkla jsem všechny dveře a zavrtala jsem se do postele. Moje kamarádka stále spala a já jí nechtěla bu­dit. Asi jsem potom usnula. Ráno jsem vše řekla ro­dičům. Děda se podíval do kalendáře a řekl, že to včera bylo 20 let od toho, co zemřel jeden podivín, který měl údajně styky s dáblem a podsvětím. Hrozně mě to vyděsilo a od té doby mě rodiče nenechávají samotnou

Tajemný kocour

16. srpna 2007 v 8:33 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Tajemný kocour.
Jendu noc jsme já a moje kámoška Terča spaly u nás doma.V tom jsme zaslechly,že u naší sousedky škrábe na dveře černý kocour. Naše sousedka měla hrozně ráda kočky,tak mu otevřela.Měla ho asi 3 dny a pak jsme ho našly přejetého na silnici.Vykopaly jsme mu hrobeček a pohřbily ho u sousedky na zahradě.o dva dny později seděl ten samý kocour u nich před domem.Šly jsme se tedy podívat do toho hrobu.Žádný kocour tam nebyl!Sousedka na něj zavolala a on hned přiběhl.Záhadné že?Dodnes nechápeme,jak mohl ten kocour vstát z hrobu! Tento příběh se doopravdy stal.
Stalo se to letos v březnu. Byli jsme se třídou na víkend v Praze. Když se blížil večer, oznámila nám učitelka, ať se prý nebojíme, že )e sice úpJněk, ale to neznamená, že vylézají duchové atd. Skoro všichni se tomu hihňali. až na mě. Nelu, Nikolu a Melánii. Já a Nela jsrne vědě­ly proč. Kdysi jsme se dívaly na horor Moje sestra vlkodlak a přišlo nám to celkem dost strašidelné. Učitelka slíbila, že bude jen o 300 metrů dál než my. takže kdyby se někomu ně­co stalo, bude to vědět a navíc řekla, že má mobil. Jenže hned, když odešla, začali všichni vyndávat baterky a svítit a Tereza navrhla, že bys-me mohli mít diskotéku. Na­konec, tak špatný nápad to zas nebyl. Byla to párty se vším všudy. Rádio tam ne­bylo, takže kluci pouštěli v mobilu stáhnuté melo­die a pak se přidaly iholky, Iva navrhla, že si budeme vyprávět hor­ory. Jenže pak se ten horor stal a ani jsme si ho nemuseli vyprávět, Libor nám vyprávěl, že když venku svítí na semaforu červená. je úplněk a přesně půlnoc, vylézají duchové a jiné různé nestvůry. Už teď začala Nela natahovat... Ale pak Andrea zovřeštěla. Bílá hrůzou ukazovala z okna na komín, kde stála nestvůra v bílém zářivém hábitu, s červenýma očima a metala kolem sebe zelená světýlka. Pak ta nestvůra zmizela, jenže fo by­lo ještě horší. Otevřely se dveře a okna a strašně zahřmělo. Rozsvítila se světla a pak... Na bílé stěně byl krví napsaný text: "Já se ještě vrátím, živí se odsud nevrátíte, slibuju!" Melánie si zapnula mobil a měla tam sedmnáct nepřijatých hovorů od učitelky. Nikdo z nás neusnul a nikdo nešel blíž k tomu nápisu. Pak se vrátila učitelka a ten nápis zmizel. Jediné, co po tom nápisu zbylo, byla malá kapka krve na podlaze, která nešla smýt. Když si nás učitelka vyslechla, mysleli jsme, že nám věřit nebude, ale pak řekla, že v té tělocvičné byl kdysi zavražděn jeden muž, kterému bylo vrahem souzeno, žepo smrti bude v té místnosti strašit děti a bude tak zrůdný,že se ho všichni zhrozí.Jak je vidět, kletba se vyplnila.Jen by mě zajímalo, proč ta zrůda kolem sebe metala ta světýlka.Ten večer byl otřesný...Tento příběh se doopravdy stal.

Děsivý večer

16. srpna 2007 v 8:33 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Děsivý večer.
Jednou v noci jsme se s kamarádkou chystaly u nás doma ke spánku.A najednou jsme uslyšely,jak nám někdo ťuká na okno!Obě jsme se hrozně vyděsily,ale myslely jsme,že je to jen vítr.Řekly jsme si,že to nic nebylo a šly jsme zase spát.Pak nás ale probudilo hrozné bouchání na okno!Bály jsme se ale řekly jsme si,že chvíli počkáme a třeba to přestane.Po 5 minutách byl opravdu konec a my si šly znovu lehnout.Po chvíli se to ovšem zase opakovalo a tak kamarádka Nikola sebrala odvahu a vytáhla rolety.Spatřily jsme černou postavu a obě jsme skočily do postele.V ruce měla kuchyňský nůž a něco z něho kapalo.Po chvíli zmizel a my dodnes nevíme,co to všechno mělo znamenat!
Tento příběh se doopravdy stal.




Nelly Furtado-Say Right

16. srpna 2007 v 8:29 | Dominik |  Hudba

Nelly Furtado-Do It

16. srpna 2007 v 8:28 | Dominik |  Hudba

Nelly Furtado-Legend

16. srpna 2007 v 8:27 | Dominik |  Hudba

Příběh-Někdo je za Dveřmi

16. srpna 2007 v 8:25 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Chci sem napsat příběh, který se mi stal v době, když jsem ještě chodila do školy. Ale dodnes mám tak trochu strach z obyčejné kliky od dveří.

Bylo mi tenkrát jen 10 let, když jsem snídala v kuchyni a narychlo koukala do rozvrhu, co mě dneska čeká ve škole. Za chvilku přišel snídat můj o čtyři roky starší brácha Jarda. Rodiče už odešli a tak jsme byli v našem přízemním domku jen my dva. Zrovna jsme dojídali, když se ozvalo něco jako silné zavrčení. Brácha se jen zašklebil, že jsem s tím trapná a ať toho nechám. Měla jsem plnou pusu jídla, tak jsem jen mávla rukou, ať mi dá pokoj. Myslela jsem si, že někde venku na ulici asi zavrčel pes nebo něco podobného.

Za pár vteřin se ale zavrčení ozvalo podruhý. Jenže to už bylo tak hlasitý zavrčení, že brácha sebou škubnul. Zrovna jsme spolu mluvili o škole, takže pochopil, že já jsem ten zvuk dělat nemohla. Podíval se na mě překvapeně a vyplašeně zároveň a potichu řekl: "Jíťo, slyšelas to taky ?" A dodal, že ten druhý zvuk se ozval jakoby z vedlejšího pokoje, tam kde oba spíme. Ujišťovala jsem bráchu, že hlavní dveře jsou zamčený, ale 100% jistá jsem si teda nebyla. Uvědomili jsme si, že jsme v našem pokoji možná nechali otevřená dvě okna, tak jako někdy necháváme kvůli větrání. Co když tam je zloděj ? Nebo nějaký úchyl ? Jakmile jsem si tohle připustila, začala jsem se strašně bát a stoupla si ke zdi. Už ani nevím proč. Jarda šel potichu k příborníku a vzal tam jeden z velkých nožů. Pamatuji si, že jsem začala natahovat a pořád stála u té zdi.

Stáli jsme v kuchyni a báli se cokoliv udělat. Uběhlo tak několik minut, ale žádné nové zvuky se neozývaly. Brácha řekl, že už musíme do školy a stejně se musíme do našeho pokoje podívat, co se tam stalo. Třeba ten zloděj už odešel, uklidňoval mě, ale já jsem snad stála pořád na stejném místě. Brácha tedy šel k těm dveří, jenže potom se stalo něco, co pro nás bylo asi to nejhorší.

Někdo za dveřma najednou zadupal, zařval a začal zuřivě lomcovat s klikou !! Zařvali jsme v jeden okamžik a brácha utekl od dveří ke mě. Rozeřvala jsem se na celý barák. Teď si uvědomuju, že jsme tam stáli vedle sebe a vyplašeně koukali jeden na druhého snad čtvrt hodiny. Nikdo ani nic k nám nevrthnulo, žádné další zvuky se už neozvaly. Vím, že brácha vzal paličku na maso a nakonec se rozhodl dveře otevřít. Hodně opatrně a hodně pomalu. Prý se podíval úplně po celé místnosti, i pod postele, do skříní, za závěsy. Skutečně nikdo tam nebyl.

Přestala jsem brečet a do místnosti se nakonec taky odvážila. Ještě jednou jsme prohlédli každé místo, i nesmyslně ty nejmenší zákoutí, kam by se sotva vešla myš. Hrozně se nám ulevilo, že tam nikdo není. Na školu v ten den nebylo ani pomyšlení a když jsme to vyprávěli rodičům, nejdříve si mysleli, že si vymýšlíme právě kvůli škole. Ale když viděli naše obličeje, sami si oddechli, že to tak dopadlo. Nikdo nechápal, co se stalo a co to vlastně bylo. Možná nějaké varování, fakticky nevím a nikdy se to už nedozvíme. Když jsme totiž s bráchou prohledávali náš pokojík, zjistili jsme, že obě okna byly celou dobu zavřený.

Příběh-Předtucha

16. srpna 2007 v 8:23 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Stalo se mi takových několik příležitostí, při kterých jsem předvídal že se něco stane, ale nevěděl jsem o tom. Vysvětlím: Jednou jsem takhle ležel v noci v posteli, všude byla tma. Přemýšlel jsem o všem možném. Najednou mi hlavou proběhla myšlenka, že by táta přišel do mého pokoje a zeptal se mě jestli je všechno v pořádku. Po deseti vteřinách se otevřely dveře od mého pokoje. Vešel táta a ptal se mě na totéž co bylo vté mojí myšlence: ,,Jesti je všechno v pořádku.'' Question

Příběh-Náhoda

16. srpna 2007 v 8:22 | Dominik |  Věřte-Nevěřte
Verte - neverte, tajemno, zahady, pravda nebo lez Náhoda
Tahle příhoda se stala před necelými třemi roky, kdy jsem v červnu jela s rodiči autem na 14 denní dovolenou do Norska. V tomhle ročním období slunce zapadá jen na krátkou dobu a tak je i v noci světlo skoro jako ve dne. Jezdili jsme hlavně po norské přírodě a horách, obdivovali její krásu a byli jsme všichni v pohodě. Jenže koncem prvního týdne se nám stal zatím ten nejděsivější zážitek v mým životě.

Byl pátek, něco po 23 hodině a protože venku bylo pořád světlo, nechtělo se nám vůbec spát. Proto jsme pokračovali v cestě s tím, že si najdeme nějakou chatku na ubytování až později. Během dovolené jsme v horách projeli hodně tunely, ale na tunel, který nás teprve čekal, fakticky nikdy nezapomenu.

Vypadalo to, že jsme na silnici úplně sami, když jsme přijeli před ten strašný tunel. Značka před ním hlásila délku 4 km a v rekonstrukci s omezením rychlosti na maximálně 50km/h. Vjeli jsme do tunelu, který nebyl vůbec osvětlený, poměrně úzký a silnice byla v dost dezolátním stavu. Po pár metrech jsme pro pocit bezpečí zamkli všechny dveře a rozsvítili dálkový světla. Asi tak v půlce tunelu na nás začal padat takový divný pocit stísněnosti. Můj táta chtěl tuhle situaci nějak zlehčit a tak začal troubit, nejdřív zlehka a pak i pořádně a přitom v legraci říkal něco ve smyslu "Haló, kdepak jste skřítkové, ukažte se nám !" Silnice se dost zhoršila a tak jsme museli jet už doslova krokem. Za tu dobu jsme nepotkali ani jediný auto.

Jeli jsme tunelem dál, když jsem si uvědomila, že je táta na svojí veselou povahu nějak moc zamlklý a vážný. Pořád se díval do zpětnýho zrcátka a pak najednou říká, že to je fakt divný. Otočila jsem se s mamkou dozadu a uviděla v dálce světlo zvláštní nažloutlé barvy. Vypadalo to jako takové malé, slabě zařící slunce. Táta řekl, že už to sleduje několik minut a jakoby si to světlo drželo od pořád stejnou vzdálenost. A že si je jistý, že za námi v tunelu celou dobu nikdo nejel.

Bylo jasné, že nás někdo sleduje. Minuli jsme značku ukazující 2km do konce tunelu, takže jsme byli přesně v polovině. Uběhlo nekonečných 5 minut, kdy jsme se pořád ohlíželi zadním oknem a to divný nažloutlý světlo nás pořád sledovalo. Bušilo mě hrozně srdce a potila jsem se jako nikdy. Jenomže potom už relativně vystresovaný táta ještě jednou lehce zatroubil, snad v bláhovém domnění, že se toho světla zbavíme. A to totiž neměl vůbec dělat.

"Už se to začalo přibližovat", vykřinul najednou táta a z čela mu tekl pot. Podívala jsem se naposledy dozadu a viděla, jak se žlutá věc ta zvětšuje a už zřetelně osvětluje i obě stěny tunelu. Přestala jsem se otáčet, schovala si hlavu do dlaní a co nejpevněji zavřela oči. Měla jsem si zacpat uši, protože jsem slyšela tátovy a máminy komentáře, že to světlo má žluto oranžovou barvu a že je stále víc silnější. Po chvilce mamka vykřikla, že se "to" už nepřibližuje. Pamatuju si, že jsem se snad každou minutu ptala, kdy už tam budem a jestli už je konec tunelu. Stejně tak si pamatuju každou tátovu konejšivou odpověd: "Neboj se, už tam skoro jsme, už vidím světlo na konci". Všichni jsme si v duchu přáli být už co nejdřív venku.

Táta mezitím zrychlil a bylo mu úplně jedno, že silnice byla šílená a auto poskakovalo z jedné díry do druhé. Doslova jsme se vyřítili z tunelu přímo do krásné přírodní scenérie norského fjordu. Otevřela jsem oči a cítila jsem se hrozně v bezpečí. Táta po pár metrech zastavil a vzrušeně prohlásil: "Tak teď si schválně počkám, jestli z toho tunelu někdo vyjede !". Čekali jsme dobrých 10 minut, ale nikdo se neobjevil. Auto, motorka, kolo ani nic jiného. Z tunelu jsme totiž vyjeli jenom my...

Když si na tenhle zážitek vzpomenu, tak mě vždycky vyskočí husí kůže. Dodnes nechápu, co to vlastně bylo. Mohl to být nějaký skřítek jako strážce toho tunelu, kterýho jsme probudili tím troubením ? Nebo snad náš strážný anděl, který nás doprovázel po celou cestu v tunelu ? Nebo jsme jen naštvali nějaké dělníky, kteří tam pracovali a v tu dobu odpočívali někde v bočních tunelech...

Pro Klarusku

16. srpna 2007 v 7:57 | Dominik
Až tu budeš napiš mi na e-mail.Já ti ji pošlu.

Anketa č.3

8. srpna 2007 v 8:04 | Dominik
Ano..

Anketa č.2

8. srpna 2007 v 8:04 | Dominik
..

Michael Schumacher-závodník F1

8. srpna 2007 v 8:02 | Dominik
Datum narození: 03.01.1969
Místo narození: Hürth-Hermülheim, Německo
Znamení: Kozoroh
Životopis: Michael Schumacher je všeobecně považovaný za nejvíce talentovaného řidiče své generace, se mzdou více jak dvakrát větší, než dostává další nejlépe placený řidič. Svůj první závod F1 absolvoval v roce 1991 s týmem Jordan. O rok později ho přetáhl tým Benetton. V roce 1992 vyhrál svůj první závod v Belgii a celkově skončil třetí. Svůj první mistrovský titul získal v roce 1994 a následující rok jej obhájil. V roce 1996 ho přetáhl tým Ferrari. O rok později se mu nepodařilo titul obhájit. Po incidentu s Jacquesem Villeneuvem v posledním závodu sezóny dosáhl jen na druhé místo.

Michael je známý svou velkou sebedůvěrou, která je často problémem několika svárů. Největší incidenty měl s Damonem Hillem, během sezóny 1994-1995. Roky 1998 a 1999 byly pro Michaela poměrně nepříznivé. V roce 1998 bojoval proti Mikovi Hakkinenovi do posledního závodu v Japonsku. Přes jeho problémový start se propracoval na třetí místo, ale pozůstatky z dřívější nehody mu propíchly pneumatiku a Michael zůstal mimo dráhu. Hakkinen tak získal titul mistra světa. V roce 1999 si při nehodě v britské Grand Prix zlomil nohu a nebyl schopen závodit do Malajské Grand Prix.

Rok 2000 byl zcela jiný, vyhrál první tři závody sezóny a pokračoval v boji o třetí mistrovský titul. Také vyhrál v Itálii, dvakrát v USA a Japonsku, což mu zajistilo jeho třetí mistrovský titul, první s Ferrari. Jeho vítězství v Malajsii pak pomohlo týmu udržet titul konstruktérů. Díky svým úspěchům se stal brzy velmi oblíbený, nejen ve své rodné zemi, ale také pro Italy, kde má domov team Ferrari.

V roce 2001 opět získal titul pro Ferrari, ale tentokráte to bylo jedno z nejvíce dominantních období, které kdy měl. Vyhrál první dva závody a dalších 7 Grand Prix. Následující rok jej opět obhájil.

Závodník těchto týmů F1:
Jordan (1991)
Benetton (1992-1995)
Ferrari (1996-)

Historické umístění v jeho kariéře jezdce F1:
1991 12 místo
1992 3 místo
1993 4 místo
1994 1 místo
1995 1 místo
1996 3 místo
1997 2 místo
1998 2 místo
1999 5 místo
2000 1 místo
2001 1 místo
2002 1 místo
2003 1 místo

Cyklista Sinkewitz se po dopingu vzdal kontrolního testu

8. srpna 2007 v 8:01 | Dominik
Německý cyklista Patrik Sinkewitz se vzdal možnosti otevření a prozkoumání vzorku B, který měl potvrdit či vyvrátit jeho pozitivní dopingový test. Oznámil to národní cyklistický svaz, podle nějž byla k
Sinkewitz, letošní vítěz tradičního květnového závodu Kolem Henningerské věže, měl podle německých agentur ve vzorku moči testosteron a epitestosteron v poměru 24:1. Povolená koncentrace je přitom 4:1. Tým T-Mobile jezdce okamžitě po oznámení výsledku dopingové zkoušky suspendoval, nyní se očekává, že vedení stáje Sinkewitze propustí

BMW

8. srpna 2007 v 8:01 | Dominik

Pro Kubu

8. srpna 2007 v 7:59 | Dominik
Mno Kuba klikni na ten odkaz a stahuj...